č. 3629/2017 Sb. NSS; Kompetenční spory: příslušnost k rozhodování o žalobě o neprovedení zápisu do seznamu advokátních koncipientů

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 3629/2017 Sb. NSS
Kompetenční spory: příslušnost k rozhodování o žalobě o neprovedení zápisu do seznamu advokátních koncipientů
k § 55b odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákonů č. 210/1999 Sb., č. 228/2002 Sb., č. 237/2004 Sb., č. 219/2009 Sb. a č. 303/2013 Sb.
K rozhodování o žalobě žadatele o zápis do seznamu advokátních koncipientů proti postupu České advokátní komory spočívajícímu v neprovedení tohoto zápisu [§ 55b odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii] jsou příslušné soudy ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 1. 8. 2017, čj. Konf 28/2014-55)
Prejudikatura: č. 276/2004 Sb. NSS, č. 4878/2005 Sb. NSS, č. 1312/2007 Sb. NSS a č. 2206/2011 Sb. NSS.
Věc: Spor o pravomoc mezi Obvodním soudem pro Prahu 1 a 1) Městským soudem v Praze a 2) Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobkyně JUDr. Ing. Alexandry P., LL.M. a žalované České advokátní komory, ve věci zápisu do seznamu advokátních koncipientů.

Česká advokátní komora přípisem ze dne 24. 3. 2014 sdělila žalobkyni, že „má za to“, že žalobkyně nesplnila podmínky zápisu do seznamu advokátních koncipientů, a že proto nebude zapsána do tohoto seznamu.
Žalobkyně se postupu České advokátní komory bránila žalobou ve správním soudnictví. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2014, čj. 10 A 66/2014-15, žalobu odmítl, neboť podle jeho názoru v této věci nemá být poskytnuta soudní ochrana soudem rozhodujícím ve správním soudnictví. Jde sice o věc veřejného subjektivního práva, avšak podle ustálené judikatury se jedná o zvláštní případ, kdy soudní ochranu poskytují soudy v občanském soudním řízení.
Žalobkyně podala proti uvedenému usnesení kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 7. 2014, čj. 1 As 75/2014-42, zamítl. Odkázal při tom na svou prejudikaturu, konkrétně na rozsudek ze dne 6. 3. 2008, čj. 3 Ads 98/2007-37, č. 1569/2008 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 8. 1. 2009, čj. 3 Ans 10/2008-68, z nichž plyne, že práva uvedená v § 55b odst. 1 zákona o advokacii jsou veřejnými subjektivními právy, avšak žalobu pro tvrzené porušení těchto práv projednává a rozhoduje o ní dle § 7 odst. 3 o. s. ř. okresní (obvodní) soud v občanském soudním řízení.
Následně podala žalobkyně proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze čj. 10 A 66/2014-15 a rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 75/2014-42 ústavní stížnost. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. III. ÚS 2609/14, stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
V mezidobí žalobkyně v souladu s poučením, které se jí dostalo od Městského soudu v Praze v usnesení, jímž byla její žaloba ve správním soudnictví odmítnuta, podala obsahově shodnou žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ten dospěl ve shodě s právním názorem žalobkyně k závěru, že ve věci není dána věcná příslušnost soudů rozhodujících v občanském soudním řízení; rozhodovat zde má soud ve správním soudnictví. Proto podal Obvodní soud pro Prahu 1 návrh zvláštnímu senátu Nejvyššího správního soudu, jelikož měl za to, že právní názor, že ve věcech tohoto typu mají rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, vychází z právní úpravy správního
 
 Nahoru