č. 36/1972 Sb. rozh. tr., Garance
č. 36/1972 Sb. rozh. tr.
Zmocní-li se pachatel cizí věci (jiné než motorového vozidla) v hodnotě nedosahující 5000 Kčs za účelem neoprávněného dočasného užívání, nedopouští se přečinu proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb., pokud tím úmyslně nezpůsobil majetkovou škodu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 8. listopadu 1971 sp. zn. 3 Tz 87/71.)
Rozsudkem okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. března 1971 sp. zn. 1 T 1/71 byl obviněný L. V. uznán vinným mimo jiné přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb., který spáchal tím, že v září 1970 odcizil svému bratru J. V. kolo od motocyklu v hodnotě nejméně 100 Kčs.
Odvolání okresního prokurátora zamítl krajský soud v Plzni jako nedůvodné.
Generální prokurátor ČSR ve stížnosti pro porušení zákona vytýkal mimo jiné, že krajský soud neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu, když krádež motocyklového kola posoudil jako přečin a nikoli jako trestný čin krádeže, ačkoliv obviněný byl předtím šestkrát soudně trestán a z toho čtyřikrát pro majetkové trestné činy.
Nejvyšší soud ČSR vyslovil porušení zákona a mimo jiné zrušil výrok o vině přečinem proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. číslo 150/1969 v rozsudku okresního soudu Plzeň-jih a obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat odcizením kola od motocyklu.
Z odůvodnění:
Okresní soud zjistil v souladu s výpovědí obviněného a svědka V. S., že obviněný kolo od bratrova motocyklu půjčil V. S., když ten na něm žádal půjčit plášť a duši na motocykl. Bylo prokázáno, že obviněný nechtěl kolo bratrovi odcizit, protože podle výpovědi svědka V. S., který mu je chtěl zaplatit, prohlásil, že mu kolo jen půjčuje. Krajský soud v Plzni v rozhodnutí z 23. 2. 1971 sp. zn. 4 To 81/71 vyslovil právní názor, že nemůže jít o krádež, protože obviněný měl jen úmysl umožnit svědku S. přechodně užívání kola. Krajský soud měl za to, že takové skutky lze posoudit podle ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb., protože jde o způsobení škody jiným způsobem, než které jsou jen demonstrativně vypočteny v § 3 odst. 1 cit. zák. pod písm. a) až d). Okresní soud Plzeň-jih pak v novém rozsudku se tímto právním názorem řídil jen zčásti, neboť shledal v zapůjčení kola přečin podle § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb.
S tímto právním názorem nelze souhlasit. Ustanovení § 3 odst. 1 cit. zák. postihuje úmyslná jednání, jimiž je na majetku v socialistickém nebo osobním vlastnictví způsobena škoda nepřevyšující 1500 Kčs, zejména způsoby uvedenými pod písm. a) až d) tohoto ustanovení a odpovídajícími skutkovým podstatám trestných činů podle § 132 odst. 1 písm. a) až c), § 136 odst. 1, § 247 odst. 1, § 248 odst. 1, § 250 odst. 1 a § 257 odst. 1 tr. zák. Úmysl pachatele musí směřovat ke způsobení škody na cizím majetku.
Při neoprávněném užívání cizí věci směřuje úmysl pachatele k přechodnému užívání věci a trestná činnost spočívá jen v přechodné neoprávněné dispozici s věcí, nesměřuje proti podstatě věci ani k jejímu…