č. 36/1964 Sb. rozh. tr., Garance
č. 36/1964 Sb. rozh. tr.
Potrestáním ve smyslu § 41 písm. a), b) tr. zák. se rozumí alespoň částečné vykonání trestu. Proto musí i soud při úvahách o tom, zda obviněný se dopustil trestného činu jako zvlášť nebezpečný recidivista, zkoumal nejen to, zda při předchozím odsouzení (ať pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro úmyslné trestné činy téže povahy) byl pachateli uložen trest, ale také i to, zda alespoň část dříve uložených trestů si odpykal.
Mezi případy předchozího potrestání podle § 41 písm. b) tr. zák., nelze zahrnout ty případy, ve kterých byl pachatel sice pravomocně odsouzen pro úmyslné trestné činy téže povahy, avšak nedošlo ani k částečnému výkonu uložených trestů.
(Rozh. Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 1964 - 7 Tz 33/64)
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 12. 8. 1963, sp. zn. 4 T 120/63, uznal obžalovaného vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista a uložil mu trest 3 roky odnětí svobody.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil tento rozsudek ve výroku o vině, že obžalovaný trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista a v celém výroku o trestu. Obžalovanému pak uložil podle § 247 odst. 1 tr. zák. nový trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně.
Z odůvodnění:
Obžalovaný byl rozsudkem okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 8. 1963, sp. zn. 4 T 120/63 uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., s tím, že se těchto trestných činů dopustil ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista. Podle zjištění okresního soudu obžalovaný odcizil v noci ze dne 14. na 15. 6. 1963 z bytu poškozeného částku 200 Kčs, balonovou bundu v ceně 180 Kčs, dámské náramkové hodinky v ceně 1200 Kčs a řetízek z bílého kovu a dále téhož dne tamtéž z bytu poškozeného peněženku v ceně asi 30 Kčs. Za tyto trestné činy byl mu za použití § 42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně a uložena mu povinnost nahradit poškozenému částku 380 Kčs, přičemž se zbytkem byl tento poškozený odkázán na pořad řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, v níž uvedl, že okresní soud nesprávně rozhodl, že obžalovaný spáchal trestné činy krádeže jako zvlášť nebezpečný recidivista.
Okresní soud na základě doznání obžalovaného a výpověď svědků správně zjistil skutový stav, nesprávně však rozhodl, že se obžalovaný dopustil trestných činů jako zvlášť nebezpečný recidivista.
Podle ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu pachatel, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán, přičemž je také nutné, aby uvedené okolnosti pro svoji závažnost podstatně zvyšovaly stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Tyto znaky v daném případě nebyly naplněny.
Podle opisu rejstříku trestů a podle spisů, které však okresní soud si nevyžádal a nečetl u hlavního líčení jako důkaz, byl obžalovaný dříve celkem třikrát odsouzen:
1. Dne 4. 12. 1959 okresním soudem ve Frýdku-Místku…
