Input:

R 36/1961 (tr.); Čin menšího významu. Řádný život pracujícího člověka. Trest. Ublížení na zdraví. Výtržnictví Garance

č. 36/1961 Sb. rozh. tr.
U příslušníka dělnické třídy, který se poprvé dopustil trestného jednání a vedl řádný život pracujícího člověka s kladným postojem k lidově demokratickému zřízení, nelze mechanicky, jen z vnější formy jeho jednání, kdyby dosahovalo charakteru hrubé neslušnosti nebo výtržnosti usuzovat, že je motivované jeho zjevnou neúctou ke společnosti. Motiv nutno zjišťovat v souvislosti s třídním a osobním profilem pachatele, s jeho chováním vůči ostatním členům společnosti (na pracovišti, v místě bydliště apod.) a činem, kterého se dopustil.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. května 1961 - 3 Tz 13/59)
Lidový soud v Litoměřicích uznal obžalované A i B vinnými trestným činem výtržnictví podle § 188b tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil je k trestu odnětí svobody, a to A v trvání 6 měsíců, B v trvání měsíců nepodmíněně. Podle § 244 odst. 2 a 4 tr. ř. uznal oba povinnými nahradit poškozeným škodu způsobenou trestným činem.
Krajský soud v Ústí n. L. k odvolání obžalovaného A zrušil napadený rozsudek ve výroku o nepodmíněnosti trestu odnětí svobody a obžalovanému povolil podmíněný odklad výkonu trestu na zkušební dobu 2 roků. Odvolání obžalovaného B do výroku o vině a trestu zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon, a to především v ustanovení § 188b tr. zák. Krajský soud stejně jako lidový soud v Litoměřicích spatřoval tento trestný čin v tom, že obžalovaní se činu dopustili na veřejném místě za přítomnosti značného počtu občanů, mezi nimiž prý svým jednáním způsobili značné rozhořčení, dále v tom, že napadli pokojné občany, kteří k jejich jednání nedali podnět, a že A jako mladistvý napadl občana věkově daleko staršího. To podle názoru krajského soudu svědčí o zjevné neúctě obou obžalovaných ke společnosti. Svědčí to prý o tom, že obžalovaní jsou neukáznění a nechtějí respektovat oprávněné zájmy spoluobčanů a obžalovaný B prý se projevil zvlášť jako osoba se silným sklonem k násilnému a výtržnickému jednání. V tom směru jsou tyto závěry krajského soudu i v rozporu s výsledky dokazování.
Skutečnost, že jednání obžalovaných se odehrálo na veřejném místě za přítomnosti většího počtu lidí není rozhodující pro posouzení, zda šlo o výtržnictví či nikoliv. K naplnění trestného činu výtržnictví jest třeba, aby hrubou neslušností nebo výtržností pachatele, svědčícími o jeho zjevné neúctě vůči společnosti, bylo způsobeno veřejné pohoršení. Při tom pojem "způsobení veřejného pohoršení" není možno ztotožňovat s pojmem "veřejně", jak je uveden v ustanovení § 76 odst. 3 tr. zák. Veřejné pohoršení může býti z hlediska trestného činu výtržnictví vzbuzeno nejen bezprostředně u osob, které jsou přítomni jednání obžalovaných, ale i po určitém časovém odstupu po jednání, když toto jednání se stalo známým dalším osobám, které se nad tímto počínáním pohoršují. To znamená, že je třeba zjišťovat, zda jednáním obžalovaných bylo takové