Input:

R 36/1956 (tr.); Garance

č. 36/1956 Sb. rozh. tr.
Ustanovení čl. X odst. 2 amnestijního rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 stanoví, že tam, kde je použití zákona závislé na délce trestu odnětí svobody, rozhoduje délka trestu sníženého nebo jinak zmírněného podle tohoto rozhodnutí. Za takové použití zákona závislé na délce trestu odnětí svobody jest pokládat též postup podle § 204 tr. ř. vyvolaný z podnětu pozdější amnestie.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. ledna 1956, 1 Tz 369/55.)
Obviněný byl pravomocným rozsudkem okresního soudu v Místku ze 7. března 1950 odsouzen pro zločin loupežné Vraždy podle §§ 134, 135 č. 2 tr. zák. z r. 1852, pro zločin krádeže podle §§ 171, 173, 174 líc), 176 I, líc), 179 cit. tr. zák. a pro přestupek potulky podle § 1 zák. č. 89/1885 ř. z. do těžkého doživotního žaláře a ke ztrátě volebního práva.
Pravomocným usnesením okresního prokurátora v Místku z 21. listopadu 1955 bylo vysloveno, že podle čl. III. Amnestijního rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 se uvedený trest doživotního těžkého žaláře mění v trest odnětí svobody v trvání dvaceti let.
Lidový soud ve Frýdlantu-Místku usnesením z 24. srpna 1955 stanovil podle § 204 odst. 1 tr. ř. (se zřetelem k rozhodnutí presidenta republiky z 9. května 1955) jako přiměřený trest za zločin loupežné vraždy podle §§ 134, 135 č. 2 tr. zák., z r. 1852 odnětí svobody v trvání třiceti let.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu ve Frýdlantě-Místku a tomuto soudu nařídil, aby věc znova projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uplatňuje, že lidový soud pochybil, když při stanovení přiměřeného trestu na