č. 35/1970 Sb. rozh. tr., Garance
č. 35/1970 Sb. rozh. tr.
I. V případech, kdy se překrývají formální znaky trestného činu i přečinu - jak je tomu zejména u činů proti majetku, pokud škoda nepřevyšuje 1500,- Kčs - je třeba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 tr. zák. a § 1 zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech podle konkrétních okolností případu určujících stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a uvedených v § 3 odst. 4 tr. zák. posoudit, zda skutek je trestným činem nebo přečinem.
Za okolnost, která zvyšuje společenskou nebezpečnost činu na stupeň nebezpečnosti trestného činu, nelze ovšem považovat jakoukoliv okolnost, nýbrž jen takovou, která stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zvyšuje výraznějším způsobem, tedy do té míry, že společenská nebezpečnost spáchaného činu převyšuje obvyklou (typovou) nebezpečnost přečinu. Nelze však přitom hodnotit takovouto okolnost izolovaně a bez souvislosti se všemi ostatními okolnostmi, které určují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.).
II. Je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přiberou se k tomu vždy dva znalci z oboru psychiatrie (§ 116 odst. 1 tr. ř.). Má-li soud pochybnosti o správnosti jejich znaleckého posudku, postupuje podle § 109 tr. ř., to je požádá nejprve znalce o vysvětlení, a kdyby to nevedlo k výsledku, přibere znalce jiné. Postup podle § 109 tr. ř. nemůže nahradit tím, že přečte znalecký posudek jiných znalců v jiné trestní věci téhož obviněného. Přečtení takového posudku není důkazem znaleckým ve smyslu § 105 a násl. tr. ř.
III. Pojem "trestné činy téže povahy" ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. nelze ztotožnit s pojmem "trestné činy téhož druhu". Vlastnost, odůvodňující zařazení určitého trestného činu pod pojem "trestné činy téhož druhu" je dána druhovými rysy individuálních objektů, tedy již určitou právní kvalifikací bez ohledu na konkrétní okolnosti případu. Naproti tomu kategorie "trestných činů téže povahy" je pojmově vytvářena takovými společnými rysy trestných činů, které nejsou určovány zákonnými znaky, nýbrž konkrétními okolnostmi jednotlivých skutků charakterizujícími pohnutku nebo způsob jednání.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 8. července 1970, 3 Tz 9/70.)
Nejvyšší soud ČSR zrušil ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR ohledně obv. P. M. rozsudek krajského soudu v Plzni ze dne 13. 1. 1970 sp. zn. 4 To 266/69 a rozsudek okresního soudu v Plzni-sever ze dne 4. 11. 1969 sp. zn. T 113/69 a tomuto okresnímu soudu přikázal, aby věc obv. P. M. znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud uznal obviněného P. M. vinným, že
1. ve společnosti s dalšími spoluobviněnými a jinými osobami v době od 18. do 21. 11. 1968 u Komařic se vloupal do chaty V. P., kde odcizili různé věci v ceně nejméně 1469,- Kčs, přičemž poškozením zařízení chaty, v níž se dva dni zdržovali, způsobili majiteli škodu v přesně nezjištěné výši, dále do chaty M. L., kde nic neodcizili, ale vloupáním způsobili na chatě škodu nejméně Kčs 70,- a do chaty J. H., kde rovněž nic neodcizili, ale poškozením chaty způsobili škodu nejméně Kčs 215,-;
2. v noci z 23. na 24. 11. 1968 se s dalším obviněným vloupal do školní jídelny ZDŠ v Třemošné, kde odcizili různé potraviny v ceně Kčs 357,94 a na…
