Input:

R 35/1963; Náhrada škody z pracovního poměru organizací. Pracovní úraz Garance

č. 35/1963 Sb. rozh.
Podnik odpovídá podle zák. č. 150/1961 Sb. při nemoci z povolání, jestliže u pracovníka byla zjištěna nemoc z povolání a jestliže na pracovišti podniku, proti němuž je nárok uplatňován, jsou objektivně dány podmínky pro vznik nemoci z povolání; není rozhodné, zda pracovník, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, pracoval na posledním pracovišti po dobu, jež z hlediska lékařského je předpokladem pro vznik nemoci z povolání. Proti svému poslednímu zaměstnavateli neuplatní pracovník nárok jen v takovém případě, kdy podmínky pro vznik nemoci z povolání, kterou onemocněl na tomto posledním pracovišti, vůbec neexistovaly.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 20. září 1962, 5 Co 229/62)
Okresní soud v Příbrami přiznal žalobci nároky na náhradu při nemoci z povolání.
Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Odůvodnění:
U žalovaného byla dne 18. února 1958 zjištěna nemoc z povolání - silikóza plic.
Podle § 1 odst. 2 zák. č. 150/1961 Sb. za škodu způsobenou nemocí z povolání žalobci odpovídá podnik, u kterého pracoval v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání.
Nebylo mezi účastníky sporu o tom a je v souladu se zjištěními okresního soudu, že žalobce pracoval v letech před druhou světovou válkou až do roku 1943, kdy byl "totálně nasazen" do Německa, na dole Anna v podstatě jako lamač, tedy za podmínek, ze kterých silikóza vzniká. U dolu Anna pak nynějším odpovědným je žalovaný podnik.
Spor je především o to, zda toto zaměstnání bylo posledním, ve kterém žalobce za takových podmínek pracoval, a to vzhledem k tomu, že žalovaný podnik tvrdil, že žalobce pracoval ještě v podniku Jihočeská keramika rovněž za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání.
K této otázce uvádí:
Za současných názorů vědy (srov. posudek znalce) ke vzniku silikózy je zapotřebí splnění tří základních podmínek: 1. nadměrné vdechování prachu, 2. ve které musí být volný kysličník křemičitý, 3. po určitou dobu.
Krajský soud nesdílí názor znalcův, že zjištěná silikóza nemůže být přičítána práci v podniku Jihočeská keramika proto, že žalobce tam pracoval jen krátkou dobu (necelý rok), za kterou nemohla být silikóza vyvolána. Podle názoru soudu je samozřejmé, že působení volného kysličníku křemičitého se sčítá v osobě poškozeného ze všech rizikových pracovišť a všemi dobami, po které poškozený na těchto rizikových pracovištích pracoval.
Poškozenému však odpovídá jen ten poslední zjištěný podnik, i kdyby tam pracoval jen zcela krátkou dobu.
Podle názoru krajského soudu však nebylo prokázáno, že žalobce v podniku Jihočeská keramika pracoval