Input:

R 35/1955; Garance

č. 35/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Není podmínkou vzniku zadržovacího práva věřitele zapsaného v podnikovém rejstříku (§§ 209, 210 obč. zák.), aby se výkon tohoto práva stal ihned, jakmile se setkají splatné pohledávky věřitele z hospodářského styku s dlužníkem se skutečností, že se u věřitele ocitly z vůle dlužníka věci v § 209 obč. zák. uvedené a dlužník prodlévá s placením. Ke vzniku zadržovacího práva není rovněž třeba, aby věřitel o výkonu zadržovacího práva dlužníka bezodkladně zpravil. Porušení oznamovací povinnosti věřitele o výkonu zadržovacího práva nemá také pro věřitele za následek ztrátu zadržovacího práva; věřitel, který ze své viny opominul včas uvědomit dlužníka, je jen povinen nahradit dlužníku škodu, která mu z porušení oznamovací povinnosti vznikla.
K zániku zadržovacího práva nedochází ani tím, že věřitel, který uplatnil k věcem zadržovací právo, souhlasil, aby věci byly v exekuci na movité věci, kterou vede jiný vymáhající věřitel, zabaveny a prodány, jestliže věřitel na svém zadržovacím právu trvá.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 6. ledna 1955, Cz 558/54.)
V exekuci na movité věci proti dlužníku J. P. bylo podle zájemního protokolu zabaveno v provozovnách národního podniku mimo jiné i 5 elektromotorů, 5 párů saniček, 5 řemeniček a tyto věci byly prodány při dražbě za 5000 Kčs. Ještě dřív než došlo k dražbě uplatnil národní podnik přípisem z 13. dubna 1951 k zabaveným movitým věcem zadržovací právo věřitele zapsaného v podnikovém rejstříku a současně nárok na přednostní uspokojení svých splatných pohledávek z obchodního spojení s firmou J. P. ve výši 3807 Kčs a 728 čs.
Lidový soud v Nové Pace rozvrhl výtěžek dražby 1000 Kčs v nových penězích tak, že celou částku přikázal vymáhajícímu věřiteli na částečné vyrovnání jeho pohledávky. Zadržovací právo národního podniku posuzoval pouze s hlediska § 205 obč. zák. a zjistil, že zákonné podmínky pro jeho vznik nejsou dány.
Krajský soud v Hradci Králové ke stížnosti národního podniku usnesení soudu prvé stolice zrušil a vrátil věc prvému soudu, aby po doplnění řízení rozhodl znovu. Uložil prvému soudu, aby zkoumal podmínky vzniku zadržovacího práva podle §§ 209 a 210 obč. zák. a aby se zabýval zejména otázkou, zda národní podnik podle § 210 obč. zák. zpravil včas dlužníka o výkonu zadržovacího práva.
Lidový soud vydal nové rozvrhové usnesení, podle něhož z výtěžku dražby přikázal národnímu podniku 907 Kčs na úplnou úhradu pohledávek zajištěných zadržovacím právem a zbytek 93 Kčs přikázal na částečnou úhradu pohledávky vymáhajícího věřitele. V odůvodnění uvedl, že jsou dány všechny podmínky pro vznik zadržovacího práva a že také národní podnik včas vyrozuměl o zadržovacím právu dlužníka, přihlédne-li se k tomu, že šlo o nové ustanovení občanského zákoníku, které platí teprv od 1. ledna 1951 a které se hned nevžilo.
Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost vymáhající věřitel. Ve stížnosti dovozoval, že zadržovací právo nebylo vykonáno včas a že oznámení z 13. dubna 1951 je opožděné. Stalo se teprv po provedeném zabavení, kdežto při vlastním výkonu přítomný vedoucí závodu národního podniku neměl žádných námitek proti zabavení. Z výtěžku dražby nemělo proto být nic přikazováno na pohledávku národního podniku,