č. 33/1969 Sb. rozh. tr., Garance
č. 33/1969 Sb. rozh. tr.
I když trestné činy spáchané v souběhu jsou téže povahy (např. trestné činy namířené proti majetku), ale různé kvalifikace a rozdílné závažnosti, je možno jejich pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu jen ohledně některých z nich; přitom je nutno hodnotit závažnost recidivy ze všech hledisek samostatně u každého trestného činu.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze 16. dubna 1969, 2 Tz 9/69.)
Nejvyšší soud zrušil pro porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 § 125 tr. ř. rozsudek krajského soudu v Českých Budějovicích z 30. března 1966, sp. zn. 2 To 122/66 i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jimiž byl obviněný uznán vinným dílem dokonanými, dílem nedokonanými trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. a) tr. zák., trestnými činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b) tr. zák., pro jejichž spáchání byl posouzen jako zvlášť nebepečný recidivista ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák. a odsouzen k dlouhodobému trestu odnětí svobody.
Z odůvodnění:
Pravomocné rozhodnutí je vadné proto, že při hodnocení, zda obviněný trestné činy spáchal za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, soudy nepřihlížely ke všem okolnostem významným pro posouzení podmínek, uvedených v § 88 a § 41 tr. zák. Podle shodného závěru obou soudů spáchal obžalovaný trestné činy proti majetku - s výjimkou podvodu ke škodě F. Š. - výdělečně ve smyslu § 89 odst. 5 tr. zák., poněvadž si touto trestnou činností v době, kdy řádně nepracoval, po delší dobu opatřoval alespoň zčásti zdroj svých příjmů. Tyto trestné činy spáchal dále jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák., poněvadž soustavně páchal úmyslné trestné činy téže povahy, ač byl pro takové trestné činy již vícekrát potrestán.
K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se však přihlédne - jak výslovně uvádí ustanovení § 88 tr- zák. - jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V podstatě stejnou podmínku stanoví dovětek ustanovení § 41 tr. zák. pro případ zvlášť nebexpečné recidivy.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí je patrno, že otázku splnění materiální podmínky § 88 tr. zák. z hlediska kvalifikace výdělečnosti oba soudy pominuly, přičemž otázkou materiální podmínky u zvlášť nebezpečné recidivy se zabýval pouze krajský soud a to jen velmi kuse. V tomto směru krajský soud uvádí, že obviněný opětovně zneužíval důvěry spoluobčanů. trestnou činnost začal páchat krátce po odpykání posledního trestu odnětí svobody a způsobil jí nikoliv nevýraznou škodu.
Naznačené hodnocení závažnosti recidivy obsažené v…
