Input:

33/1965 Sb., Zákon o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (o regresních náhradách), platné do 31.12.1991 Archiv

č. 33/1965 Sb., Zákon o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (o regresních náhradách), platné do 31.12.1991
[zrušeno č. 550/1991 Sb.]
ZÁKON
ze dne 25. března 1965
o úhradě nákladů vznikajících státu z úrazů, nemocí z povolání a jiných poškození na zdraví (o regresních náhradách)
Socialistická společnost vytvořila potřebné předpoklady, aby lidský život a zdraví byly v podmínkách života a práce co nejvíce chráněny. Přesto dochází k četným úrazům, nemocem z povolání a jiným poškozením na zdraví, které nejen ohrožují životní úroveň postižených osob a jejich rodin, ale působí také velmi značnou společenskou škodu, zejména zatěžují stát značnými výdaji z celospolečenských prostředků na odčinění, popřípadě zmírnění vzniklých následků. Přitom příčinou těchto poškození na zdraví bývá ponejvíce porušení právních povinností.
Tyto skutečnosti ukazují, že je třeba více než dosud vést organizace i občany, aby dodržovali povinnosti souvisící přímo nebo nepřímo s ochranou života a zdraví. Jedním z prostředků takové výchovy je požadavek, aby nesli aspoň část nákladů, které vznikly společnosti tím, že způsobili někomu poškození na zdraví nebo smrt.
Vycházejíc z těchto skutečností, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
§ 1
(1) Jestliže organizace nebo občan zavinili, že bylo někomu způsobeno poškození na zdraví nebo smrt (dále jen „poškození zdraví“), jsou povinni zaplatit státu regresní náhradu.
(2) Regresní náhradu tvoří náhrada nákladů léčebně preventivní péče, vyplacených dávek nemocenského pojištění a dávek důchodového zabezpečení, popřípadě jiných nákladů vynaložených společností.
§ 2
(1) Za zavinění organizace se považuje každé porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, jakož i nedbání závazných pokynů daných při výkonu dozoru podle těchto předpisů (dále jen „porušení předpisu“), pokud byly způsobeny v rámci plnění úkolů organizace těmi, kteří plnili její úkoly.
(2) Organizace, které bylo prokázáno porušení předpisu, zprostí se povinnosti k regresní náhradě, prokáže-li, že k poškození zdraví došlo výlučně zaviněním poškozeného nebo že porušení předpisu nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní požadovat. Své povinnosti se však nemůže zprostit poukazem na to, že plnila opatření nadřízených orgánů.
(3) Jestliže organizace prokázala, že poškození zdraví nemohla zabránit, protože jiná organizace nesplnila závazek, má povinnost k regresní náhradě tato organizace, pokud neprokáže, že svůj závazek nemohla splnit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na ní požadovat.
(4) Jestliže poškození zdraví je přímým důsledkem porušení předpisů nebo nesplnění závazku několika organizací, zaplatí tyto organizace regresní náhradu poměrně. To platí také tehdy, jestliže poškození zdraví je přímým důsledkem zavinění organizace a občana.
(5) Zavinění občanů i jejich společná odpovědnost se posuzuje podle občanského zákoníku.
§ 3
Výše náhrady se určí
a) výší nákladů léčebně preventivní péče podle