Input:

R 33/1965 (tr.); I. Pokus. Dobrovolné upuštění od pokusu.; II. Pokus. Dobrovolné upuštění od pokusu Garance

č. 33/1965 Sb. rozh. tr.
I. Vykoná-li pachatel jednání, které je popsáno ve zvláštní části trestního zákona, v úmyslu trestný čin spáchat, jde o jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jde proto o pokus trestného činu, jestliže k jeho dokonání nedošlo.
II. O dobrovolné upuštění od pokusu trestného činu znásilnění nejde tehdy, jestliže pachatel od dalšího násilného jednání upustil jen proto, že napadená použila lsti, které pachatel uvěřil.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 4. 1965 - 2 Tz 5/65.)
Rozsudkem krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 1965 sp. zn. 2 To 16/65 byl k odvolání obviněného J. Ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek okresního soudu ve Strakonicích a obviněný J. Ř. byl uznán vinným trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., spáchaným tím, že dne 17. srpna 1964 po půlnoci, jsa podnapilý, připojil se cestou z taneční zábavy v Jiníně k M. J. a její sestřenici, prvou začal obtěžovat, svíral jí rukou kolem ramen a požadoval na ní polibek, posléze ji uchopil za krk a když klesla na zem, klečel na ní a odhrnoval jí šaty v úmyslu, vykonat s ní pohlavní styk, od dalšího jednání pak upustil, když poškozená prohlásila, aby jí našel ztracený střevíc, že to pak půjde po dobrém.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Nejvyššího soudu tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a přikázal krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 17. prosince 1964 sp. zn. 3 T 164/64 uznal obviněného J.Ř. vinným pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1, § 241 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání obviněného tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a uznal jej vinným trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud podle odůvodnění rozsudku má zato, že násilí, které obviněný vyvinul na poškozenou, nebylo takové intenzity, a postrádalo oné charakteristické bezprostřednosti, jaké se vyžaduje u jednání směřujícího k pokusu trestného činu znásilnění. K tomuto závěru dospěl krajský soud, vzav za prokázáno, že provedenými důkazy se nepodařilo vyvrátit obhajobu obviněného, že mohl mít na zřeteli jen soulož dobrovolnou a kdyby byl i zamýšlel násilí, pak zůstala nevyvrácena jeho obhajoba, že tento úmysl opustil již v době, kdy narazil na první odpor poškozené. Podle názoru odvolacího soudu se obviněnému nepodařilo rozvinout jednání, ke kterému jeho úmysl směřoval a od dokonání upustil - nikoliv proto, že by odpor poškozené pokládal za nepřekonatelný, anebo proto, že odpor poškozené považoval za vážný, anebo proto, že slibu poškozené - ať už jej mínila vážně nebo jako lest, že mu poskytne soulož bez násilí, uvěřil.
Tento závěr odvolacího soudu při hodnocení skutkových zjištění, obsažených ve spise, nelze považovat za správný. Nelze souhlasit také s tím, že by jednání obviněného nedosahovalo intenzity pokusu trestného činu znásilnění, a že by obviněný od dokonání trestného činu upustil dobrovolně.
Z výpovědi poškozené, podporované i výpovědí její sestřenice