č. 32/1969 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
VYHLÁŠKA
ze dne 12. února 1969
o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích
Dne 24. dubna 1963 byla ve Vídni sjednána Vídeňská úmluva o konzulárních stycích.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 31. března 1964.
President Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 13. března 1968.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 77 odst. 1 dnem 19. března 1967. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost podle článku 77 odst. 2 dnem 12. dubna 1968.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Marko v. r.
VÍDEŇSKÁ ÚMLUVA O KONZULÁRNÍCH STYCÍCH
Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
připomínajíce, že již od dávných dob jsou navazovány konzulární styky mezi národy,
majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se svrchované rovnosti států, udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a podpory přátelských styků mezi národy,
jsouce si vědomy, že Konference Organizace spojených národů o diplomatických stycích a imunitách přijala Vídeňskou úmluvu o diplomatických stycích otevřenou k podpisu dne 18. dubna 1961,
věříce, že mezinárodní úmluva o konzulárních stycích, výsadách a imunitách rovněž přispěje k rozvíjení přátelských styků mezi národy bez ohledu na rozdílnost jejich ústavního a společenského zřízení,
uvědomujíce si, že účelem takových výsad a imunit není prospěch jednotlivce, nýbrž zajištění účinného výkonu funkcí konzulárních úřadů jménem jejich států,
potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou i nadále platit v otázkách, které nejsou výslovně upraveny ustanovením této Úmluvy,
dohodly se takto:
Článek 1
Definice
1. Pro účely této Úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a)
„konzulární úřad” je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b)
„konzulární obvod” je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c)
„vedoucí konzulárního úřadu” je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d)
„konzulární úředník” je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená v této funkci výkonem konzulárních funkcí;
e)
„konzulární zaměstnanec” je každá osoba zaměstnaná v administrativních nebo technických službách konzulárního úřadu;
f)
„člen služebního personálu” je každá osoba zaměstnaná v domácích službách konzulárního úřadu;
g)
„členové konzulárního úřadu” jsou konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
h)
„členové konzulárního personálu” jsou konzulární úředníci kromě vedoucího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu;
i)
„člen soukromého personálu” je osoba zaměstnána výlučně v soukromých službách člena konzulárního úřadu;
j)
„konzulární místnosti” jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim příslušející, používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
k)
„konzulární…
