Input:

č. 32/1960 Sb. rozh., Garance

č. 32/1960 Sb. rozh.
K otázce obsahu smlouvy o převzetí hmotné odpovědnosti.
Důsledky obecné odpovědnosti podle § 2 zák. č. č. 71/1958 Sb. a zvýšené odpovědnosti podle § 4 cit. zák.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 11. listopadu 1959, 21 Co 737/59.)
Lidový soud civilní v Praze zamítl žalobu na zaplacení manka ve výši 4268,89 Kčs v podstatě z toho důvodu, že žalovaný nepřevzal písemně odpovědnost za svěřené hodnoty podle § 4 zák. č. 71/1958 Sb. za celou rozhodnou dobu, tj. za dobu od 1. 3. 1956 do 30. 7. 1956.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu první stolice zrušil a věc vrátil soudu první stolice k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
Odůvodnění:
Podle správných zjištění soudu I. stolice pracoval žalovaný jako vedoucí prodejny žalobcovy na základě smlouvy pracovní ze dne 22. 2. 1956 v době od 1. 3. 1956 do 30. 7. 1956. Smlouvu o hmotné odpovědnosti podepsal až 26. 6. 1956 a při této příležitosti nebyla provedena inventura.
Správný je také názor soudu první stolice, že odpovědnost žalovaného je tudíž třeba posuzovat podle § 4 odst. 5 a § 2 zákona č. 71/1958 Sb. Jestliže totiž krátce před odevzdáním prodejny byla převzata písemně odpovědnost bez stanovení základu, ze kterého tato kvalitativně odlišná odpovědnost vychází, je třeba vycházet z odpovědnosti předchozí, pro žalovaného příznivější.
Soud I. stolice správně také posoudil, že je třeba se řídit zákonem č. 71/1958 Sb., třebaže jde o schodek, k němuž došlo před účinností cit. zákona, neboť § 19 cit. zákona výslovně ustanovuje, že podle tohoto zákona se posuzuje odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování založená písemnou smlouvou uzavřenou přede dnem nabytí jeho účinnosti, a rovněž podle tohoto zákona se posuzuje i stanovení náhrady škody za schodky zjištěné před účinností zákona, pokud o nich nebylo ještě rozhodnuto pravomocně soudem nebo pokud nedošlo k dohodě.
Písemnou formu smlouvy o převzetí hmotné odpovědnosti měl podnik dodržet již podle ustanovení vyhlášky č. 177/1955 Ú. l. Jde o normu kogentní a nikoliv jen pořádkovou, kterou bylo ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 201/1953 Ú. l., a proto jde k tíži podniku, jestliže ji nedodržel.
Správně také soud I. stolice usoudil, že za takovou "hmotnou odpovědnost písemně převzatou" nelze považovat pracovní smlouvu ze dne 22. 2. 1956, třebaže má dovětek, že žalovaný "je si vědom toho, že celý podnik, jeho majetek i výrobní prostředky jsou socialistickým vlastnictvím a že je jeho povinností toto vlastnictví chránit a šetřit a upozorňovat na ty, kteří by je chtěli záměrně poškozovat nebo rozkrádat".
Je-li odpovědnost za svěřené předměty a hodnoty pro zaměstnance značně tíživá, neboť odpovídá za schodek, který vznikl, pokud on sám neprokáže, že ho nezavinil, je třeba také přísně dodržovat formu převzetí této odpovědnosti. Znění dovětku smlouvy však nepoukazuje na závažnost takového převzetí odpovědnosti a jde jen o proklamaci obecně platné zásady a zdůraznění běžných povinností.
Pochybil však soud první stolice, jestliže žalobu bez dalšího prošetření zamítl.
Je třeba při každém rozhodnutí vycházet z § 1 zák. č. 71/1958 Sb., který dává klíč k porozumění dalším ustanovením zákona. Vyplývá z něho, že je v zájmu všech pracujících, aby ti, kdož majetek v