Input:

R 32/1959 (tr.); Garance

č. 32/1959 Sb. rozh. tr.
Nedostatek třídního rozboru věci má za následek, že soud nevystihne pravou povahu činnosti obžalovaných, což pak vede k nesprávnému posouzení zažalovaných skutků.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) devizového zákona jsou fysické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště, povinny nabídnout Státní bance československé ke koupi drahé kovy nejpozději do 10 dnů po nabytí. Nabytím devizových hodnot uvedených v cit. ustanovení nutno rozumět možnost faktické disposice s těmito > hodnotami a nikoliv pouze nabytí vlastnictví. I osoba, která tedy dostane devizové hodnoty do své držby nebo detence – je povinna tyto hodnoty nabídnout do 10 dnů Státní bance československé. Neučiní-li tak a je-li tím způsobena devizovému hospodářství značná škoda, dopouští se trestného činu ohrožení devizového hospodářství podle § 145 tr. zák. jako přímý pachatel.
Neznalost ustanovení, na něž se odvolává ustanovení trestního zákona tak, že jejich porušení považuje za znak trestného činu (blanketní norma trestního zákona), není omylem skutkovým, nýbrž je omylem právním, a proto se takovou okolností není třeba zabývat z hlediska zavinění.
Neoprávněné obohacení jednotlivců spekulačními trestnými činy je v rozporu se zásadou socialistického odměňování podle vykonané práce a je i v příkrém rozporu s cíli sledovanými státním plánem rozvoje národního hospodářství předpokládajícím růst příjmů obyvatelstva v souladu s růstem produktivity práce. Při ukládání trestů za trestné činy spekulačního rázu je proto nezbytné zaměřit represi důsledně proti živlům z řad bývalých vykořisťovatelů, kteří jako nositelé buržoasní morálky trestnými činy spekulačního rázu působí demoralizujícím způsobem na své okolí. Při uvažování o účelu trestu nutno v takových případech vždy přihlížet i k výchovnému působení trestu na ostatní členy společnosti.
Právní posouzení činnosti obžalovaných podle přísnějších ustanovení zákona uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona má po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí obžalovaným účinek podle § 239 odst. 2 tr. ř. (§ 202 tr. ř.).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. dubna 1959 sp. zn. 4 Tz 9/59.)
Obžalovaná A. v jarních měsících 1957 přivezla svému manželu dr. K. do Dačic částku asi 12.000 Kčs od J. P. z Brna jako kupní cenu za nezpracované (zubolékařské) zlato, které mu dr. K. prodal ve spekulačním úmyslu.
Obžalovaná společně se spoluobžalovaným B. v srpnu 1958 pomáhali dr. K. ukrýt 1918 g zlatých plechů a 900 gr zlatých neoběžných mincí, aby mu tím umožnili uniknout trestnímu stíhání, resp. pokud jde o obžalovanou, aby mu umožnila uniknout vedlejšímu trestu propadnutí tohoto zlata.
Lidový soud v Dačicích uznal manželku dr. K. obžalovanou A. vinnou pomocí k trestnému činu spekulace podle § 7 odst. 2, § 134a odst. 1 tr. zák. a trestným činem nadržování podle § 163 odst. 1,3 písm. c) tr. zák.
Obžalovaného B. uznal vinným trestným činem nadržování podle § 163 odst. 1 tr. zák.
Za to lidový soud odsoudil A. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců. Výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř roků. B. odsoudil k nepodmíněnému trestu šestnácti měsíců odnětí svobody. Rozsudek lidového soudu se stal ohledně