č. 3145/2015 Sb. NSS, Stavební zákon: provedení udržovacích prací; úsudek stavebního úřadu Garance
č. 3145/2015 Sb. NSS
Stavební zákon: provedení udržovacích prací; úsudek stavebního úřadu
k § 89, § 114 odst. 3 a § 142 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)*)
Ustanovení § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 umožňuje, aby si stavební úřad pro účely jím vedeného řízení (odlišně územního a stavebního řízení) učinil úsudek i o otázce existence vlastnického práva určité osoby ke konkrétní stavbě, hrozí-li nebezpečí z prodlení. Nebezpečí z prodlení hrozí tehdy, pokud by v průběhu případného občanskoprávního řízení o určení vlastnického práva mohlo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu, včetně zájmu na ochraně bezpečnosti a zdraví osob a zvířat.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 1. 2014, čj. 15 A 22/2012-62)
Věc: Katarína H. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, o provedení udržovacích prací.
Stavební úřad Městského úřadu Postoloprty (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 11. 10. 2011 rozhodnutí, kterým bylo žalobkyni podle § 139 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 nařízeno provedení udržovacích prací na stavbě zdi na pozemku p. č. 283 v katastrálním území Postoloprty.
Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2012 zamítl.
Žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve které uvedla, že stavební úřad nezjistil, kdo je majitelem stavby. Stavební úřad nařídil žalobkyni splnění povinnosti, kterou má výhradně vlastník stavby, ačkoli věděl, že žalobkyně vlastníkem stavby není. Rozhoduje-li správní orgán v oblastech, kde je mu dána zákonem možnost úsudku, jak je tomu v případě § 142 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, je nutné legitimitu tohoto úsudku podepřít relevantními důkazními prostředky a z nich vyvodit relevantní právní závěry. Právo úsudku tak není možné zaměnit za ničím nevázanou volnou úvahu. Stavební úřad usoudil, že žalobkyně je vlastníkem stavby. Stavební úřad však neměl pravomoc rozhodnout o vlastnictví. Stejně tak nemohl svůj úsudek opřít o skutečnost, že žalobkyně nepodala žalobu k obecnému soudu o určení vlastnictví ke stavbě. Dále žalobkyně poukázala na § 135 a § 139 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 a argumentaci, kterou užil pro své rozhodnutí stavební úřad. Majitelka sousedního pozemku prohlásila, že není vlastníkem stavby, a tím jí podle rozhodnutí stavebního úřadu nevznikla povinnost udržovací práce provést. Samotné prohlášení o vlastnictví však nemělo samo o sobě právní relevanci. Každá nemovitost totiž má svého vlastníka. Nebyla-li existující stavba zapsána v katastru nemovitostí a současně se k vlastnictví k takové stavbě vlastník nehlásil, nebylo možné nařídit provedení udržovacích prací žalobkyni, o které se stavební úřad domníval, že vlastníkem stavby je, aniž by vlastnictví prokázal. Z rozhodnutí stavebního úřadu nebylo především přesvědčivě zřejmé, co ho nakonec vedlo k nařízení udržovacích prací právě žalobkyni a ne majitelce sousedního pozemku. Správní orgán je odpovědný za řádně zjištěný skutkový stav. Žalobkyně nemohla nést důsledky toho,…
