Input:

31/1997 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních Garance

č. 31/1997 Sb., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

  
Ve znění opravy českého překladu uvedené v č. 31/2021 Sb.m.s.
  
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 17. března 1978 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních.
Jménem České republiky byl Dodatkový protokol podepsán ve Štrasburku dne 18. prosince 1995.
S Dodatkovým protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, dne 19. listopadu 1996.
Při uložení ratifikační listiny bylo učiněno následující prohlášení:
„V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy a vzájemné pomoci ve věcech trestních a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu budou pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu za justiční orgány považovány úřady: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze.”
Dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 5 odst. 2 dnem 12. dubna 1982. Pro Českou republiku podle odstavce 3 téhož článku vstoupil v platnost dnem 17. února 1997.
Český překlad Dodatkového protokolu se vyhlašuje současně.
DODATKOVÝ PROTOKOL
k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních
Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu,
přejíce si usnadnit uplatňování Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, sjednané 20. dubna 1959, (dále jen „Úmluva”) v oblasti fiskálních trestných činů,
považujíce za vhodné doplnit Úmluvu v některých dalších směrech,
se dohodly na následujícím:
HLAVA I
Článek 1
Smluvní strany nevyužívají práva uvedeného v článku 2 a) Úmluvy na odmítnutí právní pomoci pouze z důvodu, že se žádost vztahuje na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin fiskální.
Článek 2
1. V případě, že si některá smluvní strana vyhradila možnost podmínit provedení dožádání týkajícího se prohlídky nebo zajištění věci tím, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující, tak i dožádané strany, bude tato podmínka u fiskálních trestných činů splněna, je-li čin trestný podle právního řádu dožadující strany a odpovídá trestnému činu stejné povahy podle právního řádu strany dožádané.
2. Žádost nelze odmítnout z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany.
HLAVA II
Článek 3
Úmluva se bude rovněž vztahovat:
a)  na předávání listin týkajících se výkonu trestu, vymáhání pokuty nebo zaplacení nákladů řízení;
b)  na opatření týkající se odkladu vyhlášení rozsudku nebo jeho výkonu, podmíněného propuštění, odkladu začátku výkonu trestu