Input:

R 31/1965; Smlouva Garance

č. 31/1965 Sb. rozh.
Pro výši odměny za vykonanou práci je rozhodné, jaké práce pracovník v podniku ve skutečnosti konal a do jaké funkce měl být zařazen podle popisu vykonávané práce v rámci nomenklatury funkcí, platné v žalovaném podniku. Není rozhodné, jaká odměna byla předem mezi účastníky pracovního poměru sjednána.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. února 1965, 6 Cz 14/65.)
Žalobce pracoval v žalovaném národním podniku od května 1962 do května 1963. Při nástupu do zaměstnání se původně ucházel o práci řidiče, podnik mu však nabídl, aby vykonával hospodářsko-administrativní práce spojené s vedením osobní dopravy podniku; žalobce s tímto pracovním zařazením souhlasil a po celou dobu trvání pracovního poměru také tyto práce vykonával. Pokud jde o mzdové zařazení, byl žalobce po celou dobu veden jako řidič a podle tohoto zařazení byl také za vykonanou práci odměňován. Žalobce tvrdí, že mu bylo odpovědným pracovníkem podniku přislíbeno, že jeho mzdové zařazení bude po krátkém čase změněno, k tomu však nedošlo.
Žalobce se domáhal přiznání doplatku na mzdě až do výše pracovní odměny, která by mu příslušela podle skutečně vykonávané práce.
Žalovaný podnik uvedl, že žalobci bylo vyplaceno více, než kolik by mu příslušelo při správném mzdovém zařazení podle skutečně vykonávané práce.
Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl.
V odvolání uplatňoval žalobce, že výpočty žalovaného podniku jsou nesprávné, a to proto, že se v nich porovnával jeho skutečný výdělek včetně odměny za přesčasovou práci se mzdou, kterou by měl údajně pobírat podle skutečně vykonávané práce bez přihlédnutí k práci přes čas.
Městský soud v Praze rozhodnutí prvého soudu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, nelze pominout tu skutečnost, že prý byl žalobce do podniku přijat jako a podle toho byl také platově zařazen. I když ve skutečnosti vykonával žalobce nepochybně jiné práce, nepříslušela mu podle názoru městského soudu odměna podle skutečného výkonu prací, nýbrž jen podle sjednaného pracovního a platového zařazení. Pokud by toto zařazení neodpovídalo skutečně vykonávané práci, měl se žalobce sám snažit o to, aby jeho postavení na pracovišti bylo vyjasněno.
Nejvyšší soud Rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutí obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Především je nesprávný názor městského soudu, podle něhož by žalobci příslušela mzda podle dojednaného pracovního a platového zařazení bez ohledu na to, jakou práci