Input:

R 31/1959; Garance

č. 31/1959 Sb. rozh.
K otázce manka v prodejně se samoobsluhou.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze dne 28. března 1958, 21 Co 14/58.)
Žalující národní podnik uplatnil proti čtyřem svým zaměstnancům kolektivně hmotně odpovědným nárok na náhradu manka ve výši 8.832,40 Kčs, které vzniklo v prodejně se samoobsluhou, kde tito zaměstnanci pracovali ve funkci vedoucího, zástupce vedoucího a pokladních kontrolorů.
Lidový soud civilní v Praze uznal žalované povinnými zaplatit žalobci na úhradu manka místo požadovaných 8.832,43 Kčs pouze polovinu ve výši 4.416 Kčs s přísl. a co do zbytku žalobu zamítl.
Krajský soud změnil rozsudek soudu první stolice tak, že uznal žalované povinnými zaplatit žalobci jen 3.532,95 Kčs.
Z odůvodnění:
Krajský soud doplnil řízení opakováním důkazů a také provedením řady důkazů nových. Tuto zvláštní péči věnoval případu proto, že jde o samoobsluhu a k tomu samoobsluhu průmyslovým spotřebním zbožím, jako oddělení velkého obchodního domu. Je to věc naprosto nová a je třeba se vypořádat s podmínkami samoobsluhy tohoto druhu.
Náš obchod je budován pro dobro zákazníků, protože na konci našeho snažení nestojí maximální zisky, nýbrž pracující člověk. Proto v naší socialistické společnosti obchod má v samoobsluze možnost vybudovat dobře řízené podniky a sloužit občanstvu poskytováním výběru podle potřeby se všemi přednostmi samoobsluhy, tj. odstranění nákupních front, odstranění dohadování s prodavači, dobré zásobení prodejen bohatým výběrem, soustředění nákupu, hygienické balení apod. Vedle toho slouží tato forma distribuce i k snížení vlastních provozních nákladů. Snižování počtu zaměstnanců v nevýrobním sektoru umožňuje posílení zaměstnanců ve výrobě a tudíž zvýšení výrobních možností a snížení podílu nákladů neproduktivních sektorů. Proto přechod z individuální obsluhy k obsluze ve velkém, znamenající zlepšení služby zákazníkům, avšak též uvolnění pracovních sil pro výrobu, je v zájmu celé společnosti i zákazníků. Má-li být především přihlíženo k zájmu celé společnosti, pak zavádění samoobsluhy ani u nás nesmí být spojeno se zvýšením vlastních nákladů a se zvýšením počtu personálu v prodejnách. To by bylo v protikladu se zásadou zvyšování efektivnosti našeho hospodaření a snižování počtu neproduktivních zaměstnanců. Samoobsluha u nás proto musí být spojena podle zásad a směrnic naší strany a vlády s větší efektivností prodeje a se snížením počtu neproduktivních, tj. přímo na výrobě se podílejících zaměstnanců. Přitom je nutno dbát toho, aby byla náležitě zajištěna ochrana socialistického vlastnictví, o kterou musí stejnou měrou a vhodným způsobem usilovat jak vedoucí pracovníci podniku, tak i jeho hmotně odpovědní zaměstnanci. Tato zvýšená ochrana je nutná proto, že příležitost ke krádeži prodávaného zboží je zde zvlášť velká.
Hledě k uvedeným zásadám, odvolací soud po doplněném zjištění skutkového stavu posoudil věc takto:
Všichni žalovaní měli kolektivní hmotnou odpovědnost. Byli v samoobsluze nováčci, samoobsluhu sami zařizovali a v tomto u nás dosud neprozkoumaném období a úseku samoobsluhy průmyslového spotřebního zboží zahajovali. Podařilo se jim prokázat, že nezavinili celou škodu, která vznikla v nesporné zažalované výši i po