Input:

R 31/1955; Garance

č. 31/1955 Sb. rozh. obÄŤ.
Manžel se nemůže zprostit povinnosti poskytovat druhému manželu úhradu na uspokojení osobních potřeb podle § 34 zák. o právu rodinném poukazem na to, že druhému manželu, který není s to uspokojit své osobní potřeby, je poskytována po zastavení nemocenského podpora.
(Rozhodnutí krajského soudu v Olomouci z 8. června 1954, 10 Co 163/54.)
Lidový soud v Hranicích zamítl návrh rozvedené manželky,, aby odpůrci – bývalému manželu navrhovatelčinu – bylo uloženo, aby navrhovatelce platil na úhradu osobních potřeb 500 Kčs měsíčně. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil lidový soud tím, že navrhovatelka, i když je pro nemoc trvale k jakékoli výdělečné práci neschopná a vyčerpala jednoroční podpůrčí dobu, po kterou jí bylo poskytováno nemocenské, dostává i nadále podporu, která stačí k úhradě jejích osobních potřeb.
Krajský soud ke stížnosti navrhovatelky usnesení soudu prvé stolice zrušil a vrátil věc lidovému soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Jde o úhradu osobních potřeb rozvedené manželky, jejíž manželství bylo rozvedeno z viny obou manželů. Předpokladem použití § 34 zák. o právu rod. je především ta okolnost, že navrhovatelka sama není s to uspokojit své potřeby. Zkoumaje tuto otázku spokojil se prvý soud se zjištěním, že navrhovatelka, která je pro nemoc trvale neschopna jakékoli výdělečné práce, pobírá nadále i po vyčerpání jednoroční podpůrčí doby (§ 36 zák. o nár. poj.) podporu ve výši nemocenských dávek, která stačí k úhradě jejích osobních potřeb, a návrh, aby odpůrce byl zavázán platit jí s účinností od 5. března 1954 na výživném částku 500 Kčs měsíčně, zamítl.
Stěžovatelka tvrdí, že nyní je bez prostředků, neboť nemá splněny podmínky pro přiznání důchodu, rok podpůrčí doby uplynul 4. března 1954 a podporu ve výši měsíčního nemocenského dostala jen v dubnu 1954 a není dosud rozhodnuto, zda a po jakou dobu jí bude další podpora vyplácena.
Pokud stěžovatelka pobírala nemocenské asi 540 Kčs měsíčně, byla dostatečně hmotně zabezpečena, nepotřebovala příspěvku na výživu od manžela, takže předpoklad § 34 zák. o právu rod. nebyl splněn a nárok na úhradu osobních potřeb za dobu, po kterou stěžovatelka pobírala tuto podporu, není opodstatněn.
Po uplynutí roční podpůrčí doby je možno poskytovat jednotlivcům podporu v případě