303/2006 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 4. dubna 2006 ve věci návrhu na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 303/2006 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2006 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánkova, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická o návrhu původního navrhovatele Vrchního soudu v Praze a nynějšího navrhovatele Městského soudu v Praze podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů,
takto:
1. Návrh Vrchního soudu v Praze se odmítá.
2. Návrhy Městského soudu v Praze se zamítají.
Odůvodnění
I.
Navrhovatel (pozn.: senát 15 Cmo Vrchního soudu v Praze) se svým návrhem ze dne 13. 1. 2005, došlým Ústavnímu soudu dne 4. 2. 2005, domáhal zrušení ustanovení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.
V návrhu uvedl, že rozsudkem ze dne 9. ledna 2004 č. j. 20 Cm 262/2000-28 Městský soud v Praze v řízení ve věci žalobce Ing. P. K. proti žalovanému Ing. T. K., správci konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo K. s. Ř., zamítl žalobu, aby ze soupisu konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo K. s. Ř. byly vyloučeny bytová jednotka č. 1691/10 a spoluvlastnický podíl 6935/179617 na pozemku parc. číslo 2589 na adrese v Ř. (dále jen „bytová jednotka“). Soud tak učinil s odůvodněním, že žalobce, ačkoliv byl konkursním soudem vyzván k podání tzv. excindační žaloby ve smyslu § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a tuto žalobu i ve stanovené lhůtě podal, není aktivně legitimován, neboť v důsledku prohlášení konkursu na úpadcův majetek došlo dne 2. října 1998 k přerušení řízení o vkladu vlastnického práva žalobce, jež bylo zahájeno 1. června 1998, a vlastníkem předmětné věci zůstal úpadce.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (navrhovatel v řízení před Ústavním soudem) při posuzování důvodnosti odvolání shledal, že je namístě postupovat podle § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přerušit řízení a předložit věc Ústavnímu soudu k rozhodnutí.
Navrhovatel uvedl, že je mu známo, že v typově téměř identickém excindačním řízení, jehož účastníkem byl rovněž žalovaný v dané věci, byly Ústavním soudem (nález ze dne 6. 5. 2004 sp. zn. III. ÚS 258/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 33, nález č. 66, str. 155) zrušeny ve vztahu k jinému žalobci (oprávněné fyzické osobě ve smyslu § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb.) zamítavé rozsudky Krajského obchodního soudu v Praze (nyní Městského soudu v Praze) č. j. 4 Cm 164/2000-15, Vrchního soudu v Praze č. j. 13 Cmo 50/2001-37 a Nejvyššího soudu č. j. 29 Odo 560/2001-64. Z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu vycházel senát Vrchního soudu v Praze opět v téměř shodné věci vedené pod sp. zn. 13 Cmo 127/2001
 
 Nahoru