č. 30/2017 Sb. rozh. tr., Hlavní líčení, Dokazování Garance
č. 30/2017 Sb. rozh. tr.
Hlavní líčení, Dokazování
§ 219 odst. 3 tr. ř., § 314a tr. ř.
Podstatné vady řízení, pro které je třeba hlavní líčení provést znovu (§ 219 odst. 3 věta první tr. ř.), je nutno z hlediska použitelnosti výpovědí obviněných, svědků a znalců podaných v předchozím hlavním líčení zatíženém takovou vadou posuzovat individuálně, zejména s přihlédnutím k tomu, zda přečtením těchto výpovědí z protokolu o hlavním líčení a jejich důkazním použitím nedochází k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Jestliže je třeba hlavní líčení provést znovu jen z toho důvodu, že je konal samosoudce, ačkoli je měl podle § 314a odst. 2 tr. ř. konat senát z důvodu nutnosti ukládání souhrnného trestu ve vztahu k trestu uloženému v řízení před senátem, lze dřívější výpovědi z protokolu o hlavním líčení konaném před samosoudcem za splnění podmínek § 207 odst. 2, § 211 odst. 1, § 211 odst. 2 písm. a), § 211 odst. 3, § 211 odst. 4 nebo § 211 odst. 5 tr. ř. přečíst a vycházet z nich při rozhodování věci.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 7 Tdo 249/2017, ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.249.2017.1)
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 11 To 593/2015, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 180/2014.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 3 T 180/2014, byl obviněný J. D. uznán vinným pod bodem 1 trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 tr. zák. účinného do 30. 6. 2008, pod bodem 2 trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 252a odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 a pod bodem 4 přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010). Byl mu uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku (správně jen § 43 odst. 2 tr. zákoníku), úhrnný a souhrnný (správně jen souhrnný) nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci. Rozsudek obsahuje také zrušovací výrok podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k výrokům o trestech z předchozích pravomocných rozsudků Okresního soudu v Táboře ve věci sp. zn. 13 T 180/2012 a Okresního soudu v Příbrami ve věci sp. zn. 4 T 142/2012 a rozhodnutím navazujícím.
2. Odvolání obviněného J. D. proti tomuto rozsudku bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 11 To 593/2015.
3. Obviněný byl odsouzen pro skutky, které podle zjištění Okresního soudu v Příbrami, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, spočívaly v podstatě v tom, že obviněný ve třech případech (popsaných pod body 1, 2 a 4 výroku odsuzujícího rozsudku) přistavil do budovy dílny v k. ú. H., okres P., kterou měl pronajatou samostatně stíhaný V. K., tři…
