Input:

30/1965 Sb., Zákon o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, platné do 31.12.1965 Archiv

č. 30/1965 Sb., Zákon o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, platné do 31.12.1965
[zrušeno č. 65/1965 Sb.]
ZÁKON
ze dne 25. března 1965
o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Soustavné prohlubování péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyžaduje, aby organizace zajišťovaly svým pracovníkům pracovní podmínky, v nichž pracující mohou plnit své pracovní úkoly bez ohrožení života a zdraví, a aby tak vytvářely předpoklady pro účinnou úrazovou prevenci. Pracovníci přispívají k dosažení tohoto cíle tím, že důsledně plní povinnosti ukládané jim předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
Významným přínosem pro zvýšení úrazové prevence je i úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Má-li se však tato úprava stát účinným nástrojem výchovy pracujících k bezpečné práci, je třeba, aby posílila vědomí větší odpovědnosti a kázně jak vedoucích pracovníků, tak ostatních pracujících a aby se v ní výrazně uplatnila hmotná zainteresovanost celého kolektivu pracovníků na vytváření nejpříznivějších podmínek pro bezpečnou práci, což bude významné zejména v podmínkách nového řízení národního hospodářství.
Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání vycházející z těchto zásad musí též zajistit, aby pracující, kteří utrpí při práci úraz, se mohli vrátit do pracovního procesu a podílet se tak podle svých schopností na vytváření hodnot pro společnost a aby při poškození na zdraví byla jim i jejich rodinám zajištěna dostatečná životní úroveň.
K dosažení těchto cílů Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Oddíl I
Úvodní ustanovení
§ 1
(1) Organizace je povinna pracovníka, který byl poškozen na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, po skončení jeho pracovní neschopnosti zaměstnávat na jeho původním pracovním místě, nebo na takovém pracovním místě, kde druh požadované práce a pracovní podmínky jsou pro něj vhodné vzhledem k jeho schopnostem a jeho zdravotnímu stavu a kde pracovník, i když jeho pracovní schopnost je změněna, může dosahovat výdělku, který měl před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání.
(2) Nemůže-li organizace takové pracovní místo poskytnout, je povinna opatřit je pracovníku ve spolupráci s okresním národním výborem v jiné organizaci.
(3) Utrpěl-li pracovník pracovní úraz nebo byla-li u něho zjištěna nemoc z povolání a organizace odpovídá podle dalších ustanovení za škodu tím vzniklou, je při nesplnění povinností stanovených v předchozích odstavcích povinna vzniklou škodu pracovníku nahradit.
Oddíl II
Náhrada škody vzniklé z pracovních úrazů a nemocí z povolání
Odpovědnost za vzniklou škodu
§ 2
(1) Došlo-li u pracovníka při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví anebo k jeho smrti úrazem (dále jen „pracovní úraz“), odpovídá za škodu tím vzniklou organizace, u níž byl pracovník v době úrazu v pracovním poměru.
(2) Za škodu způsobenou pracovníku nemocí z povolání odpovídá organizace, u níž pracovník pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací