Input:

R 30/1963; Důchod. Řízení před soudem Garance

č. 30/1963 Sb. rozh.
Dobou zaměstnání se rozumí zásadně doba zaměstnání zhodnotitelná pro důchodové zabezpečení v Československu. I v případech, na něž dopadá úmluva mezi Československou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení ze 4. září 1959, musí být splněna podmínka získání započítatelné doby zaměstnání (pojištění) v Československu.
V rámci řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení mohou soudy rozhodovat pouze o těchto nárocích a jejich skutkových předpokladech; nemohou však rozhodovat o tom, že navrhovatelce má být vydáno potvrzení o tom, že byla v Československu zaměstnána v dobách jí uváděných.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 15. listopadu 1962, 12 Co 139/62.)
Navrhovatelka, narozená dne 7. 7. 1905, švýcarské státní příslušnosti, uplatnila u odpůrce nárok na starobní důchod se zřetelem na dosažení věku 55 let dnem 7. 7. 1960. K odůvodnění tvrdila tato zaměstnání na Československém území:
a) od počátku září 1925, pravděpodobně od 1. září 1925, do 21. července 1927 - jako francouzská společnice (vychovatelka) u centrálního ředitele soukromého podniku.
b) od 1. srpna 1927 do konce dubna 1928 - jako kancelářská síla u firmy Alois Zürcher, mlékárna, sýrárna a výkrm vepřů v Bartušovicích,
c) od ledna 1931 do konce roku 1939 - stejně jako pod b).
Odpůrce Státní úřad sociálního zabezpečení nárok zamítl s odůvodněním, že podle centrální evidence navrhovatelka nebyla v ČSSR vůbec důchodově pojištěna.
Okresní soud v Ostravě opravný prostředek navrhovatelky podaný do tohoto rozhodnutí odpůrce zamítl. Toto svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že pro nároky není rozhodující doba výkonu zaměstnání sama o sobě, nýbrž doba, po kterou byl zaměstnanec důchodově pojištěn, k čemuž u navrhovatelky nedošlo patrně z toho důvodu, že její zaměstnavatelé ji k pojištění nepřihlásili.
Svým odvoláním proti citovanému rozsudku domáhala se navrhovatelka na prvém místě toho, aby tento rozsudek byl v celém rozsahu zrušen (správně s přihlédnutím k celému obsahu a smyslu odvolání: aby byl změněn v tom smyslu, že se její nárok na starobní důchod uznává), eventuálně, tj. pro případ, že by tomuto požadavku nebylo vyhověno, žádala, aby jí bylo vydáno potvrzení o tom, že byla zaměstnána v ČSSR v dobách v odvolání uvedených. K odůvodnění mimo jiné zejména uváděla, že okolnost, že vykonávala zaměstnání podléhající zákonné pojistné povinnosti, je již sama o sobě směrodatnou, a že i při opačném právním názoru nemůže zaměstnanec nést nepříznivé právní důsledky toho, že zaměstnavatel nesplnil svoji přihlašovací povinnost. Konečně vznášela proti řízení u soudu prvého stupně výtku jeho neúplnosti ohledně otázky, zda z tvrzených zaměstnání bylo prováděno pojištění; neúplnost řízení spatřuje v tom, že prvý soud neměl vycházet prostě jen z negativního stavu centrální evidence pojištění, nýbrž že měl provést další šetření a důkazy k objasnění otázky, zda navrhovatelka přece jen nebyla přihlášena k pojištění.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
Odůvodnění:
Soud rozhodující o nárocích na dávky důchodového zabezpečení je vázán právními předpisy v tuzemsku platnými (zákony a jinými