Input:

R 30/1961; Smlouva Garance

č. 30/1961 Sb. rozh.
Podmínky přeřazení v práci do nižší třídy funkčního služného. Nárok zaměstnance přeřazeného v práci na dovolenou v případě, že zaměstnanec nebyl zaměstnavatelem připuštěn k práci a že tedy nepracoval pro překážku v práci na straně zaměstnavatele.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 26. ledna 1961, 11 Co 536/60.)
Obvodní soud pro Prahu 7 žalobě žalujícího zaměstnance, který uplatnil proti žalovanému podniku nároky z pracovního poměru v celkové výši 4987,50 Kčs, vyhověl do výše 1187,50 Kčs a ve zbytku žalobu zamítl.
Městský soud v Praze změnil rozsudek soudu první stolice tak, že uznal žalovaný podnik povinným kromě částky přiznané soudem první stolice zaplatit žalobci ještě částku 3000 Kčs s přísl.
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil tři dílčí nároky. Co se prvního týče, to je částky 800 Kčs, skládající se ze dvou částek po 400 Kčs, které žalobce požaduje z titulu výkonu funkce ředitele ústavu, je zamítavé rozhodnutí soudu prvé stolice správné. Je-li nesporné, že žalobce od ledna 1959 tuto funkci nevykonával v důsledku toho, že z ní byl odvolán, nepřísluší mu ani příplatek za její výkon.
Jinak je tomu, pokud jde o částku 3000 Kčs, požadovanou z důvodu snížení platu v měsících březnu až květnu 1959, v důsledku přeřazení do nižší třídy funkčního služného. Odvolatel tu právem poukazuje na směrnice pléna Nejvyššího soudu, uveřejněné pod čís. 27/60 Sbírky rozh. čs. soudů, řešící otázky přeřazení v práci. Tyto směrnice, vycházející ze zásady stability pracovního poměru, docházejí k závěru, že zaměstnavatel není oprávněn provést přeřazení zaměstnance v práci bez jeho souhlasu, pokud to ovšem právní předpis nepřipouští.
Není především pochyby o tom, že v daném případě šlo o přeřazení v práci ve smyslu citovaných směrnic. Byl-li totiž žalobce přijat do funkce samostatného vědeckého pracovníka s měsíčním funkčním platem 2850 Kčs, byl tím smluvně stanoven rozsah a povaha jeho práce, daná náplní určenou charakteristikou tohoto funkčního místa. Jestliže pak žalobce byl přeřazen na funkci technika s platem 1850 Kčs, byla tím změněna podstatně náplň jeho pracovních povinností i práv oproti místu, na něž byl smluvně přijat. Je také mimo pochybnost, že žalobce s přeřazením nesouhlasil. Mohlo být tedy platně provedeno převedení žalobcovo jednostranným aktem žalovaného podniku jen za předpokladu, že to připouští zvláštní právní předpis. Takové speciální předpisy jsou vydány tam, kde si toho vyžaduje zájem provozu podniku, zájem národního hospodářství nebo jiný obecný zájem, popřípadě zájem ochrany zaměstnance, a kde nelze právě se zřetelem na tyto zájmy vázat přípustnost jednostranného přeřazení zaměstnance na jeho souhlas. Na existenci speciálního předpisu jako nezbytné podmínky výjimky z uvedené zásady třeba trvat z toho důvodu, že jinak by se otevřela cesta zneužívání této výjimky ke škodě zaměstnance, těžko kontrolovatelným odvoláním se na zájem provozu nebo národního hospodářství. Mimo případy těchto zvláštních ustanovení je zájem podniku dostatečně kryt tím, že v případě nesouhlasu zaměstnance s přeřazením, má podnik možnost se zachováním všech zákonných předpisů a zachováním zákonné výpovědní lhůty, popřípadě - jsou-li dány pro to podmínky -