Input:

č. 30/1955 Sb. rozh. tr., Garance

č. 30/1955 Sb. rozh. tr.
Byl-li uložen trest, který byl před rozhodnutím presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii zcela odpykán, a poté uložen k němu trest dodatkový (§ 22 odst. 2 tr. zák.), který dne 4. května 1953 ještě zcela odpykán nebyl, je nutno vzhledem k čl. X odst. 1 cit. amn. rozh. hledět na souhrn obou trestů jako na trest jediný dosud zcela neodpykaný, na nějž se tudíž – pokud jde o trest za trestný čin neamnestovatelný – vztahují ustanovení cit. amn. rozh.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. listopadu 1954, 1 Tz 198/54.)
Obviněný byl odsouzen pravomocným rozsudkem okresního soudu v Berouně ze 14. května 1949 pro zločin krádeže podle §§ 171,. 174 II c), § 176 II a) tr. zák. z r. 1852 spáchaný v době od 30. června do 11. července 1948 k trestu těžkého žaláře na dva roky a šest měsíců. Nato byl pravomocným rozsudkem okresního soudu trestního y Praze z 21. září 1950 týž obviněný uznán, vinným jednak pokusem krádeže podle §§ 5, 247 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 písm. a), e) tr. zák. č. 86/ 1950 Sb. se zřetelem k § 12 cit. tr. zák. spáchanými vesměs r. 1948 tedy před vyhlášením rozsudku okresního soudu v Berouně ze 14. května 1949. Za tyto dodatečně najevo vyšlé trestné činy byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. se zřetelem k § 22 odst. 2 tr. zák. odsouzen k dodatkovému trestu odnětí svobody na sedm let, při čemž bylo vysloveno, že ztrácí volební právo.
Okresní prokurátor v Praze usnesením z 12. dubna 1954 rozhodl, že odsouzený je účasten amnestie podle rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii a že na základě tohoto rozhodnutí (čl. II odst. 1 a čl. X) se odsouzenému promíjí z uloženého trestu odnětí svobody dvou a půl roku (uloženého roszudkem okresního soudu v Berouně ze 14. května 1949) a dodatkového trestu sedmi let (uloženého rozsudkem okresního soudu trestního v Praze z 21. září 1950), celkem tedy z trestů odnětí svobody v trvání devíti a půl roku jedna třetina, t. j. tři roky a dva měsíce.
Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona namítá, že napadeným usnesením okresního prokurátora v Praze byl ve prospěch obviněného porušen zákon v čl. II. odst. 1 rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii. V podstatě uvádí, že podle záznamu velitelství SVS v Berouně byl trest na svobodě uložený odsouzenému rozsudkem okresního soudu v Berouně ze 14. května 1949 v trvání dvou a půl roku vykonán již dne 4. září 1951, a proto neměl okresní prokurátor v napadeném usneseni přihlížet k takto odpykanému trestu a vyslovit, že byla odsouzenému prominuta jedna třetina z devíti roků a šesti měsíců, t. j. tři roky a dva měsíce, nýbrž že měl přihlížet jen k trestu dosud zcela neodpykanému, uloženému odsouzenému rozsudkem okresního soudu