Input:

R 3/1965 (tr.); Dokazování. Nepřítomnost obžalovaného na hlavním líčení Garance

č. 3/1965 Sb. rozh. tr.
K výkladu ustanovení § 211 odst. 1 tr. ř.
Nepřítomnost obžalovaného při hlavním líčení, jinak odůvodněná splněním podmínek § 202 odst. 2 tr. ř., vylučuje použití § 211 odst. 1 písm. a) tr. ř., i když se čtením svědeckých protokolů souhlasil prokurátor. Souhlas obžalovaného se čtením svědeckých protokolů nelze vyvozovat z toho, že obžalovaný se k hlavnímu líčení nedostavil.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. 10. 1964 - 4 Tz 31/64.)
Rozsudkem okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. prosince 1962 č. j. 3 T 138/62-20 byl obžalovaný K. B. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 130 odst. 1 tr. zák. a podle téhož zák. ustanovení odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona zrušil rozsudek okresního soud v Litoměřicích v celém rozsahu a okresnímu soudu přikázal, aby věc znovu projednala rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle § 2 odst. 11 tr. ř. je jednání před soudy ústní. Podle téhož zákonného ustanovení provádí důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného zpravidla tak, že soud uvedené osoby sám vyslýchá. Tím je z zákoně vyjádřena zásada ústnosti, která - nehledě na předpoklady výchovného účinku trestního řízení - je jednou ze záruk, že v řízení bude zjištěn skutečný stav věci.
Výjimku z uvedené zásady pro hlavní líčení stanoví vedle ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř., jehož použití v daném případě nepřicházelo v úvahu - ustanovení § 211 tr. ř. v této věci soud postupoval podle ustanovení § 211 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož lze místo výslechu svědka při hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi jen tehdy, jestliže dokazovaná skutečnost je menšího významu nebo jestliže se zřetelem na povahu ostatního důkazního materiálu není osobní výslech svědka nutný a prokurátor i obžalovaný s takovým postupem projeví souhlas. Nejsou-li uvedené zákonné podmínky splněny, je čtení protokolu o výpovědi svědka místo jeho osobního výslechu nepřípustné.
Z protokolu o hlavním líčení v této věci je patrno, že hlavní líčení bylo konáno v nepřítomnosti obžalovaného, který se - ač včas a řádně předvolán - k jednání nedostavil. Vzhledem k tomu, že obžalovanému byla též řádně doručena obžaloba a o skutku, který je jejím předmětem, byl při zachování všech procesních předpisů již vyslechnut vyšetřovatelem VB, nelze mít za to, že by uvedený postup byl v rozporu s ustanovením § 202 odst. 2 tr. ř. Otázku, zda lze věc i bez přítomnosti obžalovaného "spolehlivě rozhodnout", což je jednou z podmínek postupu podle cit. zák. ustanovení, je nutno posuzovat se zřetelem na to, jaké záruky zjištění skutečného stavu věci poskytuje celkové důkazní řízení, které je při hlavním líčení prováděno.
Trestného činu porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 130 odst. 1 tr. zák. se obžalovaný podle obžaloby dopustil tím, že