Input:

297/2015 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 15. září 2015 sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ve věci návrhu na zrušení § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů Garance

č. 297/2015 Sb., Nález Ústavního soudu ze dne 15. září 2015 sp. zn. Pl. ÚS 13/14 ve věci návrhu na zrušení § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 13/14 dne 15. září 2015 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Jana Filipa, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupené JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem, se sídlem Purkyňova 43, Plzeň, na zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb., za účasti Ministerstva spravedlnosti jako účastníka řízení
takto:
Návrh na zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 432/2002 Sb., se zamítá.

  
Odůvodnění
I.
Rekapitulace návrhu
1. Skupina 16 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „navrhovatelé”) se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2014 domáhala zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „napadené ustanovení”, resp. „předmětná vyhláška”).
2. Navrhovatelé předně zdůrazňují, že předmětná vyhláška provádí úpravu odměňování a poskytování náhrady nákladů spojených s výkonem znalecké činnosti, a to na základě zmocnění obsaženého v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících”), který v ustanovení § 26 mimo jiné ukládá Ministerstvu spravedlnosti (dále též jen „ministerstvo”) upravit způsob odměňování a poskytování náhrady nákladů znalců a tlumočníků a způsob kontroly odměňování. Napadené ustanovení je pak jejím stěžejním ustanovením, neboť stanoví sazby odměn za znalecké posudky. Obsahuje tedy vymezení základního rozpětí, v němž může znalec účtovat odměnu za hodinu své práce, přesněji řečeno, limity, v nichž může orgán veřejné moci, který posudek na znalci vyžádal, odměnu přiznat. Je to hodnota, z níž se vychází při případném zvyšování odměny (§ 20 vyhlášky), snižování odměny (§ 21 vyhlášky) či při výpočtu odměny pro znalecké ústavy (§ 15a vyhlášky). Vytýkaným problémem napadeného ustanovení je dle navrhovatelů právě konkrétní nastavení hodnot (finančních částek), které při rozhodování o odměně za podaný posudek může orgán veřejné moci, provádějící příslušné řízení, znalci přiznat, což ve svém návrhu podrobně rozvádějí.
3. Navrhovatelé se domnívají, že právní úpravu obsaženou v napadeném ustanovení lze označit za „historickou”, zdaleka neodpovídající původnímu záměru zákonodárce, který ponecháním regulace