č. 29/1964 Sb. rozh., Garance
č. 29/1964 Sb. rozh.
Odlučné je příjmem z pracovního poměru a vztahuje se na něj usnesení vlády z 10. dubna 1957, týkající se neprávem vyplacených částek příjmů z pracovního poměru (částka 39 Ú. l. z r. 1957).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. října 1963, 2 Cz 93/63)
Žalující podnik uplatnil proti žalovaného žalobu, podanou u okresního soudu v Karlových Varech nárok na vyplacení přeplatku na odlučném za dobu do 14. května do 31. listopadu 1959 ve výši 1331 Kčs. V žalobě uváděl, že podle směrnic ministerstva paliv č. 10 měl žalovaný nárok na odlučné pouze po dobu jednoho roku po nástupu práce u žalujícího podniku a po uplynutí této doby mu mohlo být odlučné vypláceno výjimečně, a to v tom případě, jestliže by prokázal, že se mu nepodařilo získat vhodný byt přes usilovnou snahu, ani výměnou.
Během řízení uplatnil žalovaný k započtení protipohledávky v celkové výši 10 344,80 Kčs (tj. nárok na mzdovou diferenci ve výši 2770 Kčs v důsledku zařazení z původní třídy A 13 do tarifní třídy A 12, nárok na prémie za leden a únor 1959 ve výši 1780 Kčs, na náhradu deputátu za tutéž dobu 162 Kčs a konečně nárok na náhradu stěhovacích výloh v částce 88,70 Kčs.
Okresní soud v Karlových Varech žalobu na zaplacení částky 1.331 Kčs zamítl; naproti tomu uznal žalující podnik povinným zaplatit žalovanému na protipohledávku částku 1942,10 Kčs.
Na rozdíl od okresního soudu postavil se krajský soud v otázce žalobou uplatněného nároku na stanovisko, že na odlučné nelze pohlížet jako na součást mzdy, která by sdílena právní osud…
