Input:

č. 29/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 29/1958 Sb. rozh. tr.
Ustanovení § 20 odst. 2 tr. ř„ podle něhož se nemění příslušnost soudu pro věc, kterou vyloučil, předpokládá, že tento soud byl již před vyloučením věci příslušným projednat celou věc ve společném řízení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. ledna 1958, 1 Tz 247/57.)
Okresní prokurátor v Přerově podal na obžalovaného u lidového soudu v Přerově obžalobu pro trestné činy poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák., příživnictví podle § 188a tr. zák., rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák., opilství podle § 187 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle § 188b tr. zák. a podvodu podle § 249 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle obžaloby byly tyto trestné činy spáchány v obvodech různých soudů, z nichž některé v obvodu lidového soudu v Přerově. Trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, který obžaloba kvalifikovala podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák. (tedy nejtěžší trestný čin) a trestný čin poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák. byly spáchány na Kladně. Lidový soud v Přerově přijal obžalobu po jejím předběžném projednání. Po zahájení hlavního líčení rozhodl týž lidový soud usnesením, že podle § 20 odst. 1 tr. ř. vylučuje trestní řízení proti obžalovanému pro trestné činy poškozování provozu podle § 135 odst. 1 tr. zák. a rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) tr. zák., kterých se obžalovaný dopustil na Kladně. Na to obžalovaný a jeho obhájce namítli ohledně trestných činů spáchaných na Kladně, které byly ze společného řízení vyloučeny, nepříslušnost lidového soudu v Přerově a žádali, aby trestní stíhání ohledně vyloučených trestných činů bylo podle § 247 tr. ř. postoupeno místně příslušnému lidovému soudu v Kladně.
Lidový soud v Přerově na to usnesením postoupil trestní věc ohledně vyloučených trestných činů spáchaných na Kladně lidovému soudu v Kladně.
Nejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem proti usnesení o postoupení věci ohledně vyloučených trestných činů lidovému soudu v Kladně.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že v případě, kdy je příslušno několik soudů, koná společné řízení ten soud, u něhož podal prokurátor obžalobu. V souvislosti s tím uvedl generální prokurátor, že obžalovaný spáchal více trestných^ činů, a to nejen v Přerově, ale též v Olomouci, v Ostravě a Kladně; poněvadž prokurátor podal na něho obžalobu u lidového soudu v Přerově, stal se tento soud příslušným pro společné řízení. Vyloučil-li lidový soud v Přerově z tohoto společného řízení k samostatnému projednání řízení o dvou trestných činech, zůstal tento soud po názoru stížnosti pro porušení zákona i nadále podle § 20 odst. 2 tr. ř. příslušným k dalšímu řízení i ohledně takto vyloučené věci. Z toho pak dovozuje stížnost pro porušení zákona, že postoupením vyloučené trestní věci lidovému soudu v Kladně z důvodů místní příslušnosti podle § 247 tr. ř. obešel lidový soud v Přerově ustanovení o společném řízení a tím porušil zákon v ustanovení § 20 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal, že byl porušen zákon.