č. 29/1958 Sb. rozh. obč., Garance

Státní úřad sociálního zabezpečení zamítl navrhovatelčinu žádost o starobní důchod podle § 9 zák. č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, s odůvodněním, že navrhovatelka do dosažení věku 55 let nezískala dobu 20 roků zaměstnání, nýbrž toliko dobu 6247 dnů. t. j. 17 roků.

Navrhovatelka se domáhá přiznání starobního důchodu a poukazuje k tomu, že podle výměru Úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Praze jí byla započtena podle § 177a pensijního zákona ve znění zákona č. 125/1931 Sb. polovina předcházející služební doby, t. j. 40 měsíců, které získala v době od 1. listopadu 1914 do 30. září 1926.

Lidový soud v Ústí n. Lab. návrh zamítl. Došel k závěru, že doba navrhovatelčina zaměstnání před 1. říjnem 1926 není dobou pojištění neb zaměstnání, jak má ji na mysli ustanovení § 6 odst. 1 č. 1, 2 zák. č. 55/1956 Sb. a že tudíž navrhovatelka nesplňuje předpoklady nároku na starobní důchod podle § 9 odst. 1 zák. o soc. zabezpečení.

Krajský soud odvolání navrhovatelky nevyhověl.

Odvolání, v němž navrhovatelka vytýká rozsudku lidového soudu, že nesprávně posoudil její nárok na starobní důchod, není důvodné.

Jde tu jen o to, zda uvedená doba 40 měsíců je dobou národního důchodového pojištění zaměstnaneckého ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 č. 2 písm. a) zák o soc. zabezpečení č. 55/1956 Sb. Takovou dobou může být jen doba dříve označovaná jako doba příspěvková. Na to, že ona…