Input:

R 29/1957; Garance

č. 29/1957 Sb. rozh. obÄŤ.
V případě poskytování a přijímání mzdy nad výši dodatečně schválenou příslušným správním orgánem podle § 2 odst. 1, 2 zák. č. 244 1948 Sb., o státní mzdové politice, jde o přeplatek na mzdě, která byla vyplácena zálohově do konečného vyúčtováni (§ 3 odst 2 zák. č. 244 1948 Sb.). Platila proto pro nárok na vráceni tohoto přeplatku tříletá promlčecí lhůta podle § 1486 č. 5 o. z. o. a táž lhůta platí i podle § 90 obč. zák.
Běh promlčecí lhůty počíná dnem, kdy byl zaměstnavatel správním orgánem zpraven o výši schválené mzdy, po př. dnem doručení výměru, jímž se schválení odpírá; jestliže zaměstnavateli nedošlo rozhodnutí, kterým se odpírá schválení ujednání, jež bylo předloženo ke schválení ministerstvu podle § 2 odst. 1 nebo § 3 odst. 1 zák. č. 244/1948 Sb., začíná běh promlčecí lhůty uplynutím dvouměsíční lhůty podle § 4 cit. zák., počítané ode dne, kdy byl podán t návrh na schválení ísrov. §§ 2 a 4 zák. č. 244 1948 Sb.).
(Stanovisko občanskoprávního kolegia nejvyššího soudu z 20. listopadu 1956, 1 Ec 190/56.)
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona č. j. Cz 439/53 hájil stanovisko, podle něhož poskytovaní a přijímání mzdy nad výši dodatečně schválenou příslušným správním orgánem je neplatnou soluční smlouvou. V takovém případě nejde o mzdu ani o zálohu na mzdu podle ustanovení § 1486 č. 5 o. z. o., které se vztahuje jen na zálohy nebo mzdy sjednané platnou smlouvou. Jde-li o vrácení plnění z neplatné smlouvy, je nutno posuzovat povinnost vyplývající z nedostatku platného přivolení jako závazek z bezdůvodného obohacení podle §§ 877, 879, 1431 o. z. o. Takový nárok podléhal obecné třicetileté promlčecí lhůtě. Podle §§ 90 a 566 obč. žák. pak platí pro uplatnění těchto nároků tříletá promlčecí lhůta počítaná od 1. 1. 1951.
Tento výklad dosavadních právních předpisů, vedoucí k vymáhání přeplatků na základě ustanovení § 360 obč. zák., je pociťován jako neodůvodněná tvrdost, a to zejména vůči nevinnému příjemci přeplatků:
a) Na státních zaměstnancích a zaměstnancích v některých hospodářských odvětvích přeplatky na pracovních příjmech (neprávem placené částky pracovních příjmů) lze požadovat, jen věděl-li zaměstnanec nebo musel-li z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně vyměřené nebo omylem vyplacené, a jen nejdéle za uplynulou dobu tří roků. Otázka nedoplatků a přeplatků na pracovních příjmech je takto řešena ustanovením § 20 vl. nař. č. 17/ 1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, § 26 vl. nař. č. 68/1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro správní zaměstnance, a obdobnými ustanoveními dalších platových řádů, u učitelů a vychovatelů ustanovením § 14 zákonného opatření č. 30/1956 Sb., u zdravotnických pracovníků ustanovením § 21 zákonného opatření č. 31/1956 Sb.; v hospodářských odvětvích pak v mzdových předpisech pro některé kategorie zaměstnanců (na př. § 17 rozkazu min. dopravy č. 90 o platové úpravě pro zaměstnance železnic, § 29 odst. 2 pracovního a mzdového řádu pro zaměstnance čs. pošty, § 28 mzdového řádu pro zaměstnance čs. státních lesů).
b) Příjemce přeplatků je v nevýhodnějším postavení než zaměstnanec, který způsobil škodu podniku a odpovídá za ni v rozsahu podle