Input:

č. 29/1955 Sb. rozh. obč., Garance

č. 29/1955 Sb. rozh. obč.
Vyživovací povinnost rodičů k dětem nelze rozšiřovat na děti, které po vykonaných studiích dosáhly povolání, které jim umožňovalo, aby se živily samy, které se ale později po nabytí zletilosti rozhodly ke studiu potřebnému pro dosažení jiného povolání.
(Rozhodnutí krajského soudu v Hradci Králové ze 6. září 1954, 6 Co 184/54).
Zletilá žalobkyně se domáhala žalobou na svém otci příspěvku na úhradu osobních potřeb. Tvrdila, že studuje státní konservatoř, je nemajetná a nemůže se sama na studiích vydržovat. Má proto nárok na výživu proti rodičům. Matka svou vyživovací povinnost plní dobrovolně, kdežto žalovaný plnění této povinnosti odmítá. Žalovaný namítl, že žalobkyně se před časem rozhodla pro studium na hospodářské škole a pro povolání úřednice, které také vykonávala a které jí umožňovalo, aby se živila sama. Později však změnila volbu zaměstnání a rozhodla se ke studiu na konservatoři, a to bez souhlasu žalovaného. Žalovaný není proto povinen poskytovat jí už výživu.
Lidový soud v Trutnově uložil žalovanému, aby žalobkyni přispíval na úhradu osobních potřeb částkou 220 Kčs měsíčně. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl: Pokud jde o vyživovací povinnost žalovaného jako otce žalobkyně, nutno tuto povinnost posuzovat nejen s hlediska § 72 zák. o právu rod., ale také s hlediska § 35 uvedeného zákona. Podle striktního výkladu §§ 70 a 72 zák. o právu rod. měli by rodiče vyživovací povinnost ke zletilým dětem jen tehdy, pokud by tyto byly v nouzi. Podle § 35 uvedeného zákona však jsou rodiče povinni pečovat o tělesný i duševní vývoj s dětí tak, aby byly řádně připraveny přispívat svou prací podle svých schopností a náklonností k prospěchu společnosti. Nejde tedy jen o soukromý zájem rodičů, ale o zájem společnosti. Společnost má zájem i na uměleckém dorostu a jestliže konservatoř žalobkyni přijala a zjistila její nadání a sdělila soudu, že u žalobkyně jsou předpoklady pro úspěšné ukončení studií, nemůže soud do jejího studia zasahovat tím, že by přisvědčil formalistickému hledisku jejího otce. Nemůže proto obstát námitka, že si žalobkyně původně vyvolila jiné zaměstnání jako úřednice. Neobstojí také námitka, že se rozhodla pro studium konservatoře, aniž si vyžádala otcova souhlasu. Tu stačí poukázat na to, že žalobkyně, když vstoupila na konservatoř, byla už zletilá, takže její rodiče neměli právně už žádného vlivu na volbu jejího povolání.
Krajský soud k odvolání žalovaného rozsudek lidového soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
Z odůvodněni:
Úvaha prvého soudu, že rodiče jsou povinni umožnit žalobkyni, aby pokračovala ve studiu potřebném pro povolání, které si zvolila a které odpovídá jejím schopnostem, by byla jistě správná, kdyby tu nebylo toho, že žalobkyni se péčí rodičů dostalo vzdělání na hospodářské škole, které jí umožnilo, aby se stala úřednicí, žalobkyně také místo úřednice nastoupila a po jistý čas vykonávala. Tyto skutečnosti pokládá prvý soud za nepodstatné, nerozhodné a vedlejší a vůbec se jimi ve svých úvahách neobírá ani s hlediska správného zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí, ani s hlediska právního posouzení uplatněného nároku.
V daném případě jsou však tyto