č. 283/1950 Sb. rozh. obč., Garance
č. 283/1950 Sb. rozh. obč.
K výkladu § 64 odst. 1, 2 zákona o národním pojištění.
Důchod manželky napadne i tehdy, když manželé pro nedostatek bytu, z důvodů svého zaměstnání či z jiných závažných důvodů nesdílejí společnou domácnost, trvá-li manželské soužití, t. j. soudržnost manželského svazku, společenství zájmů a z něho plynoucí vzájemná pomoc.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. března 1950, Co 11144/49.)
Žalovaná Ústřední národní pojišťovna nepřiznala žalobkyni důchod manželky proto, že v době, kdy dosáhla 65 let (9. února 1947), netrvalo manželské soužití, neboť se přestěhovala dne 10. listopadu 1946 ke své dceři.
Krajský soud v Jihlavě vyhověl žalobě a přiznal žalobkyni nárok na důchod manželky od 1. října 1948.
Nejvyšší soud odvolání žalované strany nevyhověl.
Z důvodů:
Společná domácnost manželů je výrazným znakem manželského soužití. Ustanovení §§ 91, 92 obč. zák. dříve platná přímo požadovala společnou domácnost manželů, když ukládala manželce povinnost následovat manžela do jeho bydliště. Ustanovení § 15 zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném, ukládá rovněž manželům povinnost žít spolu. Význam tohoto ustanovení nelze však dnes hledat jen v onom vnějším znaku společné domácnosti, nýbrž v tom, zda trvá soudržnost manželského svazku, zda manželé mají společné zájmy a je uskutečňují v zájmu rodiny poskytováním si vzájemné pomoci. Trvání manželského soužití ve smyslu § 64 odst. 2 zákona o národním pojištění nebude tedy dnes na překážku, jestliže manželé nebudou pro nedostatek bytu z důvodu svého zaměstnání nebo z jiných závažných důvodů sdílet společnou domácnost. O takový případ jde právě v…
