Input:

280/2009 Sb., Zákon daňový řád, ve znění účinném k 24.4.2019 Archiv

č. 280/2009 Sb., Zákon daňový řád, ve znění účinném k 24.4.2019
ZÁKON
ze dne 22. července 2009
daňový řád
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
30/2011 Sb.
(k 1.3.2011)
mění § 11 odst. 1 písm. a), § 24 odst. 3, § 25 odst. 1 písm. d) a e), § 27 odst. 2, § 28 odst. 4, § 29, § 35 odst. 1 písm. c), § 36 odst. 3, § 44 odst. 1, § 69 odst. 3, § 88 odst. 2, § 91 odst. 1, § 115 odst. 3, 136 odst. 1 a 2, § 152, § 166 odst. 4 a 5, § 178 odst. 3, § 240 odst. 2, § 244 odst. 6 a § 265 bod 2
458/2011 Sb.
(k 1.1.2015)
ve znění zák. č. 267/2014 Sb.
mění 72, § 91 odst. 1, § 145 odst. 1, § 155 odst. 1; vkládá nový § 124a
458/2011 Sb.
(k 1.1.2014)
ve znění zák. č. 344/2013 Sb., mění celkem k datu 27 novelizačních bodů
458/2011 Sb.
(k 1.1.2013)
ve znění zák. č. 399/2012 Sb.; mění § 72 odst. 1, § 106 odst. 1 písm. f), § 125 až § 131, § 136 odst. 5, § 137, § 141 odst. 2, § 235, § 250; nová přechodná ustanovení - bod 2
167/2012 Sb.
(k 1.7.2012)
mění § 35 odst. 1 písm. c), § 56 odst. 1, § 69 odst. 2 a 4, § 71 odst. 1, § 180 odst. 2
344/2013 Sb.
(k 1.1.2014)
mění, celkem 117 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
267/2014 Sb.
(k 1.1.2015)
mění, celkem 37 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
375/2015 Sb.
(k 1.1.2016)
mění § 180 odst. 5 písm. b)
298/2016 Sb.
(k 19.9.2016)
mění § 56, § 71, § 102 a § 176
368/2016 Sb.
(k 1.1.2017)
mění § 53 odst. 1 písm. a)
170/2017 Sb.
(k 1.7.2017)
mění, celkem 30 novelizačních bodů; nová přechodná ustanovení
Účinnost zákona byla stanovena k 1.4.2017, ale k jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů došlo dne 16.6.2017. S ohledem na ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb. nastává jeho účinnost patnáctým dnem po vyhlášení ve Sbírce zákonů.
94/2018 Sb.
(k 5.6.2018)
mění § 53, § 57 a § 58; vkládá § 57a; nové přechodné ustanovení
80/2019 Sb.
(k 1.4.2019)
mění § 8, § 92 a § 116 odst. 3
111/2019 Sb.
(k 24.4.2019)
mění § 9 odst. 3 a vkládá nový § 59a
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT A ÚČEL ÚPRAVY
§ 1
(1)  Tento zákon upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní.
(2)  Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.
(3)  Základem pro správné zjištění a stanovení daně je daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování (dále jen „řádné daňové tvrzení”) a dodatečné daňové přiznání, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování (dále jen „dodatečné daňové tvrzení”) podané daňovým subjektem.
§ 2
(1)  Předmětem správy daní jsou daně, které jsou příjmem veřejného rozpočtu, nebo snížením příjmu veřejného rozpočtu (dále jen „vratka”).
(2)  Veřejným rozpočtem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)  státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizační složky státu,
b)  rozpočet územního samosprávného celku,
c)  rozpočet státního fondu nebo Národní fond,
d)  rozpočet Evropské unie, nebo
e)  rozpočet, o němž to stanoví zákon.
(3)  Daní se pro účely tohoto zákona rozumí
a)  peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek,
b)  peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,
c)  peněžité plnění v rámci dělené správy.
(4)  Daň podle odstavce 3 zahrnuje rovněž daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.
(5)  Příslušenstvím daně se rozumějí úroky, penále, pokuty a náklady řízení, jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona. Úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně.
§ 3
Daňová povinnost vzniká okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které jsou podle zákona předmětem daně, nebo skutečnosti tuto povinnost zakládající.
§ 4
Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak.
HLAVA II
ZÁKLADNÍ ZÁSADY SPRÁVY DANÍ
§ 5
(1)  Správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen „právní předpis”). Zákonem se pro účely tohoto zákona rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu.
(2)  Správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
(3)  Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní”) v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.
§ 6
(1)  Osoby zúčastněné na správě daní mají rovná procesní práva a povinnosti.
(2)  Osoby zúčastněné na správě daní a správce daně vzájemně spolupracují.
(3)  Správce daně umožní osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytne přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon.
(4)  Správce daně podle možností vychází osobám zúčastněným na správě