Input:

R 28/1959; Garance

č. 28/1959 Sb. rozh.
Otázku, zda se smír nepříčí obecnému zájmu, třeba posuzovat z hlediska třídního.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. prosince 1958, Cz 499/58.)
Žalobce se domáhal nejprve na Československém státu – ONV v B., později též na žalovaném JZD, zaplacení částky 26.917,50 Kčs s přísl. Tvrdil, že si v r. 1945 najal větší hospodářství, jehož vlastnicí byla nezletilá E. T. V r. 1952 bylo dáno celé hospodářství do nuceného nájmu, a to se všemi pozemky, hospodářskými budovami, živým a mrtvým inventářem, a bylo převzato do užívání JZD v N. Živý a mrtvý inventář byl však ve vlastnictví žalobce, jenž si ho. pořídil vlastním nákladem. Živý inventář byl při zavedení nuceného j nájmu sepsán a oceněn částkou 37.160 Kčs. Z této částky bylo poukázáno 10.242 Kčs na úhradu dlužného národního pojištění, zatímco • * zbytek ve výši 26.917,50 Kčs žalobci dosud vyplacen nebyl. Zemědělský odbor rady ONV v B. nárok žalobce písemně uznal, zažalovanou částku však žalobci nevyplatil a nakone.c mu sdělil, že je kulak, takže na náhradu za inventář nemá právního nároku.
Žalované JZD v N. má k dispozici bankovní účet, na kterém byla uložena zažalovaná částka za inventář a také tato částka byla pojata do počáteční rozvahy žalovaného JZD. Podle žalobce žalované JZD neprávem použilo této částky pro sebe a je povinno zažalovanou částku žalobci zaplatit.
Lidový soud v Bučovicích žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že zmíněná usedlost se vším živým a mrtvým inventářem je nadále v nuceném nájmu, který dosud trvá a nebyl zrušen. Podle § 30 vl. nař. č. 50/1955 Sb. řídí se povinné nájmy, k nimž došlo podle dosavadních předpisů, ustanoveními zmíněného nařízení. Podle § 17 tohoto vládního nařízení, byl-li přikázán do užívání živý nebo mrtvý inventář, vrátí uživatel při skončení užívání tyto věci v tomtéž počtu a druhu. Po názoru lidového soudu užívání inventáře dosud neskončilo a pokud se žalobce domáhá náhrady, je tato žaloba předčasná.
Krajský soud v Brně schválil smír, který před ním uzavřeli účastníci a podle něhož žalované JZD se zavázalo zaplatit žalobci částku 26.917,50 Kčs ve splátkách. V odůvodnění usnesení o schválení smíru uvedl soud, že žalované JZD podle svého vlastního seznání dostalo vyrovnanou částku do vínku, této částky bylo užito ve prospěch družstva a smír tedy neodporuje ani zákonu ani obecnému zájmu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Usnesení kterým soud podle § 76 o. s. ř. schvaluje smír, je třeba ve všech případech náležitě zdůvodnit, aniž je ovšem třeba zabývat se všemi rozhodnými skutečnostmi tak, jako by šlo o rozhodnutí nemající za podklad dohodu účastníků ve věci samé. Dlužno se zaměřit na ta ustanovení zákona, která by podle povahy uplatňovaného nároku a okolností případu mohla být