Input:

R 28/1958; Garance

č. 28/1958 Sb. rozh. obÄŤ.
K otázce vyživovací povinnosti rodiče, který je ve vazbě nebo v trestu odnětí svobody. Zvláštní hledisko, je-li výživou povinný rodič v trestu odnětí svobody pro § 210 tr. zák. (zanedbání povinné výživy). Postup při odsouzení pro více trestných činů, z nichž jen některý podléhá amnestii presidenta republiky.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. září 1957, Cz 431/57.)
Lidový soud civilní v Ostravě'snížil otcův příspěvek na úhradu osobních potřeb nezl. Aleny F. za dobu od 5. května 1954 do 31. července 1955 na měsíční částku 10 Kčs, za další dobu pak provedl odstupňování výživného podle zjištěných příjmů otce a od 1. července 1956 nadále stanovil povinnost otce k placení úhrady osobních potřeb dítěte 250 Kčs měsíčně.
Krajský soud v Ostravě ke stížnosti obou rodičů ponechal snížení výživného na 10 Kčs v nezměněné výši, posunul však počátek účinnosti snížení na 7. květen 1954 a od 1. května 1956 zvýšil výživné nadále na 280 Kčs měsíčně. Snížení výživného na 10 Kč odůvodnil opatrovnický soud tím, že otec dítěte v době od 5. května 1954 až do 5. srpna 1955, totiž v době od zatčení až do odpykání trestu uloženého mu lidovým soudem v Novém Jičíně, vydělal pouze 158,20 Kčs, tedy průměrně 10,50 Kčs měsíčně. Krajský soud jako soud stížnostní zjistil dále, že pokud si otec odpykával trest, nemohl být zařazen do práce z důvodu nedostatku vhodné práce, případně z důvodů zdravotních. Shledal proto krajský soud snížení úhrady osobních potřeb na 10 Kčs rovněž důvodným.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro poručení zákona podané generálním prokurátorem, že uvedeným usnesením krajského soudu v Ostravě ve výroku potvrzujícím usnesení lidového soudu civilního v Ostravě, pokud jím bylo sníženo otci výživné pro nezl. Alenu F. od 9. srpna 1954 do 9. listopadu 1954 na 10 Kčs měsíčně byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 39 odst. 1 zák. o právu rod. pečují oba rodiče stejně o výživu a výchovu dítěte, při čemž míra této povinnosti se řídí výdělečnou a majetkovou možností rodičů. Rozhodující jsou tedy vždy skutečné hospodářské poměry každého rodiče. Také § 73 zák. o právu rodinném stanoví, že rozsah vyživovací povinnosti určují jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné, jednak výdělečné a majetkové možnosti osoby povinné.
Musí tedy odůvodněné potřeby dítěte uspokojovat oba rodiče, i když spolu nežijí, podle míry své hospodářské zdatnosti, při čemž se přihlíží i k osobní péči o dítě toho rodiče, v jehož výchově dítě je. Může se proto stát, že jeden rodič musí sám nést celý náklad na výživu a výchovu dítěte nebo větší část tohoto nákladu, jestliže druhý rodič nemá výdělečných a majetkových možností, nebo má-li je jen v nedostatečné míře, po př., je-li jeho povinnost k úhradě osobních potřeb zcela nebo zčásti vyrovnaná výkonem osobní péče o dítě.
Těchto zásad je použít i tehdy, je-li rodič, jenž je povinen přispívat na výživu a výchovu nezl. dítěte, ve vazbě nebo v trestu odnětí svobody. I v tomto případě musí soud vyšetřit výdělečné možnosti povinného rodiče u správy příslušného ústavu a při výměře výživného přihlédne též k předpisům, které stanoví, kolik se má z výdělku použít na úhradu výživného. (Srov. vyhl. min. sprav, č. 55/1953 Ú. 1., o rozsahu