Input:

R 28/1956 (tr.); Garance

č. 28/1956 Sb. rozh. tr.
K otázce stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, míry zavinení a důležitého obecného zájmu.
Polehčující stejně jako i přitěžující okolnosti mají vliv buď na hodnocení osoby pachatele nebo i na míru zavinění a tím i na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. listopadu 1955, 1 Tz 275/55.)
Obviněný se dozvěděl od manželky, že jeho, syn se rval na hřišti s jiným chlapcem a že tomuto hochu při rvačce pomáhal jeho starší bratr P. Syn obviněného při tom utrpěl pohmoždění ucha.
To obviněného rozčílilo, odejel proto na kole na hřiště, kde se právě pořádala slavnost požárního sboru. Když tam obviněný spatřil patnáct a půl roku starého P (který před tím pomáhal svému bratru, když se týž rval se synem obviněného), přiskočil k němu, aniž to P zpozoroval, a jal se jej tlouci pěstmi do hlavy tak, že napadený chlapec utrpěl zhmožděniny na hlavě značně bolestivé, pro které byl pak po tři dny ambulantně léčen. Jednání obviněného, jež se stalo při slavnosti, vzbudilo značnou nelibost přítomného obyvatelstva.
Lidový soud v Pardubicích uznal obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej za to k trestu odnětí svobody na jeden měsíc podmíněně se zkušební dobou jednoho roku. Tento rozsudek se stal pravomocným.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek. lidového soudu o trestu a ve výroku o podmíněném odsouzení a lidovému soudu uložil, aby v mezích zrušení věc znova projednal a znova rozhodl o trestu a podmíněném odsouzení.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že lidový soud neuvážil stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě a zabýval se jen všeobecně nebezpečností pro společnost, která je vyjádřena trestní sazbou odnětí svobody až na šest měsíců.
Uvádí dále, že stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě spočívá v tom, že obviněný v době spáchání trestného činu byl mužem v plné síle (34 reků stár) a napaden byl chlapec 15 roků a 7 měsíců starý. Lidový soud nevypořádal se též správně s mírou zavinění. Okamžité rozčilení pokládal za polehčující okolnost, i když to označil jinými slovy (v silném rozrušení). Tuto skutečnost však pokládá lidový soud podle stížnosti pro porušení zákona mylně za okolnost snižující míru zavinění. Míra zavinění vyplývá podle stížnosti pro porušení zákona ze způsobu jednání, zde z toho, že obviněný napadl poškozeného zákeřně, nic netušícího. Způsob napadení byl surový. Skutečnost, že je obviněný prchlé povahy, nutí podle stížnosti pro porušení zákona k úvaze o možnosti nápravy přísným trestem, nikoli naopak. Soud se měl podle stížnosti pro porušení zákona zabývat tím, že čin byl spáchán způsobem surovým. Konečně bylo třeba vzít v úvahu, že čin byl spáchán na slavnosti, že vzbudil pohoršení u shromážděných občanů, takže mělo být uvažovánp, zda zde není důležitý obecný zájem na výkonu trestuí
Stížnost pro porušení zákona je částečně důvodná.
Výrok lidového soudu o vině obviněného je správný.
Pokud se týká výměry trestu, správně uvádí stížnost pro porušení zákona, že lidový soud hodnotil pouze.existenci