č. 28/1956 Sb. rozh. obč., Garance

Lidový soud v Liberci zjistil, že se žalobce následkem úrazu, z něhož je odvozován zažalovaný nárok na náhradu škody, může pohybovat jen s velkými obtížemi o berli a holi a že při chůzi vleče za sebou zdeformovanou nohu. Přiznal proto žalobci nárok na odškodnění za zohyždění v pástce 4.000 Kčs. Přihlédl přitom k tomu, že se žalobce, nebýt úrazu, mohl uplatnit i v jiném zaměstnání než pomocného dělníka a že by mohl využít všech možností, které v dnešní době společnost pracujícím poskytuje, jako je možnost účastnit se sportu, rekreace, zábavy, tance, kulturních podniků a všeho, co život dnešního pracujícího člověka doplňuje a činí příjemným.

Krajský soud v Liberci zamítl nárok na náhradu za zohyzdění. V odůvodnění odkázal na své již dříve vyslovené stanovisko, podle něhož lze újmu způsobenou zohyzděním nahradit jen tehdy, když pro zohyždění se nemůže poškozený v životě uplatnit, ježto je na př. omezen ve volbě zaměstnání nebo se nehodí k dřívějšímu svému povolání, a to jen pro toto zohyždění. Trvalá tělesná vada musí být na překážku životního uplatnění z jiných příčin než právě pro ztrátu či zmenšení pracovní schopnosti. Žalobce je však 50 let stár a byl vždy pomocným, dělníkem. Nyní může chodit jen o berli a holi a ztráta jeho výdělečné schopnosti činí 75 %. Tuto ztrátu má hraženu v ušlém a budoucně ucházejícím výdělku, Podle názoru krajského soudu vzhledem k jeho věku a dosavadnímu zaměstnání nenastala u žalobce zohyžděním újma na jeho výdělečné schopnosti.

Nejvyšší soud rozhodl na stížnost pro porušení zákona podanou generálním prokurátorem, že rozáudkem…