Input:

R 28/1954 (tr.); Garance

č. 28/1954 Sb. rozh. tr.
Uprchnutím stráži nebo z vazby ve smyslu § 171 písm. b) tr. zák. je i krátkodobé svémocné vzdálení se pachatele z vazby nebo z dosahu stráže. Jednočinný souběh trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podie § 171 písm. b) tr. zák. a svémocného odloučení podie § 272 tr. zák. je možný.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 21. prosince 1953, Tzv 59/53.)
Nižší vojenský soud v K uznal obvineného mimo jiné vinným svémocným odloučením podie § 272 odst. 1 tr. zák., protože dne 20. května 1953, když na něj byla pro sběhnutí uvalena velitelem vazba, využil nedostatečné bdělosti strážného, který jej odvedl na umyvárnu, aby si tam umyl svou jídelní misku, a vzdálil se na dvůr kasáren, odkud uprchl a odejel ke své babičce, kde jej však jeho otec vyhledal a odvedl k orgánům VB, jimiž byl zadržen a odveden zpět k útvaru.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu a uznal obviněného vinným též trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 písm. b) tr. zák. v jednočinném souběhu se svémocným odloučením podle § 272 odst. 1 tr. zák.
Z odůvodnění:
Nižší vojenský soud, uvažuje o tom, zda se obviněný uvedeným skutkem nedopustil i maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 písm. b) tr. zák., dospěl k závěru, že šlo jen o přechodné svémocné vzdálení z vazby bez úmyslu mařit její výkon, takže skutková podstata tohoto trestného činu není dána po stránce subjektivní. Obviněný totiž uvedl na svou obhajobu, že se jen chtěl podívat domů a že z kasáren uprchl, aniž by o věci uvažoval. Vazbu nijak prý mařit nechtěl a ani nepomýšlel se jí vyhýbat. Tuto obhajobu nepovažoval soud za vyvrácenou.
Se závěrem nižšího vojenského soudu však nelze souhlasit.
Maření výkonu úředního rozhodnutí se podle § 171 písm. b) tr. zák. dopouští ten, kdo úmyslně maří nebo ztěžuje výkon rozhodnutí národního výboru, soudu nebo jiného úřadu nebo veřejného orgánu