Input:

27/1968 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu Garance

č. 27/1968 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 31. ledna 1968
o Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu
Dne 18. září 1961 byla v Guadalajaře sjednána Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu.
President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla uložena u vlády Spojených států mexických, depozitáře Úmluvy, dne 27. července 1967.
Úmluva na základě svého článku XIII, odstavce 1 vstoupila v platnost dnem 1. května 1964. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost dnem 25. října 1967.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
 
David v. r.
 
ÚMLUVA
o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě prováděné jinou osobou než smluvním dopravcem, doplňující Varšavskou úmluvu
Státy, které podepsaly tuto Úmluvu
vědouce, že Varšavská úmluva neobsahuje zvláštní pravidla upravující mezinárodní leteckou přepravu prováděnou osobou, která není stranou v přepravní smlouvě a
majíce za to, že je proto žádoucí stanovit pro takovéto případy pravidla, dohodly se na tomto:
Článek I.
V této Úmluvě
a) „Varšavská úmluva“ znamená Úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě podepsanou ve Varšavě 12. října 1929 nebo Varšavskou úmluvu po změněnou v Haagu 1955 podle toho, kterou z nich se řídí smlouva uvedená v odstavci b);
b) „smluvním dopravcem“ se rozumí osoba, která jako podnikatel uzavřela přepravní smlouvu podle Varšavské úmluvy s cestujícím nebo zasilatelem nebo s osobou jednající jménem cestujícího nebo zasilatele;
c) „skutečným dopravcem“ se rozumí osoba jiná než smluvní dopravce, která na základě zmocnění smluvního dopravce provádí celou nebo část přepravy uvedenou v odst. b), která však se zřetelem k takové účasti není nástupcem dopravce ve smyslu Varšavské úmluvy. Takovéto zmocnění se předpokládá, pokud není dokázán opak.
Článek II.
Provádí-li skutečný dopravce celou nebo část přepravy, která podle smlouvy uvedené v článku I odst. b) je založena na Varšavské úmluvě, vztahují se ustanovení této Úmluvy jak na smluvního tak i skutečného dopravce, nebude-li jinak stanoveno v této Úmluvě, přičemž pro smluvního dopravce platí pro celou přepravu, pro kterou byla smlouva uzavřena, a pro skutečného dopravce jen pro přepravu, kterou provádí.
Článek III.
1. Jednání nebo opominutí skutečného dopravce, jeho zaměstnanců a zástupců, kteří jednají v rámci svého zaměstnání, se považují, ve vztahu k přepravě prováděné skutečným dopravcem, také za jednání a opominutí smluvního dopravce.
2. Jednání a opominutí smluvního dopravce, jeho zaměstnanců a zástupců, kteří jednají v rámci svého zaměstnání, se považuje ve vztahu k přepravě prováděné