Input:

R 27/1963 (tr.); Příživnictví. Trest. Zvlášť nebezpečný recidivista Garance

č. 27/1963 Sb. rozh. tr.
Za nekalý způsob obživy ve smyslu § 203 tr. zák. nutno považovat, dává-li se pachatel podporovat a vyživovat svými známými, vypůjčuje-li si drobné peněžité částky, které nevrací, tedy živí se vlastně skrytou žebrotou.
(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě z 7. ledna 1963 - 4 To 624/62)
Obžalovaný H. jako hornický brigádník měl již od nástupu špatnou pracovní morálku, takže během roku 1961 zameškal neomluveně 117 pracovních směn, a v r. 1962 v lednu 4, v únoru 21, v březnu 7, v dubnu 6, v květnu 18 a poté zaměstnání svévolně opustil. Odešel do Českého Těšína, kde se soukromě ubytoval a živil se jednak tím, že se scházel se svými kamarády, kteří mu kupovali jídlo, alkoholické nápoje, platili za něj vstupné do různých podniků, do biografů, vypůjčoval si drobné peněžité částky, které nevracel, apod. V několika případech zašel obžalovaný za svým otcem, který mu poskytl stravu. Jinak obžalovaný se zdržoval téměř denně v různých nočních podnicích a zde požíval alkoholické nápoje.
Za to byl obžalovaný rozsudkem okresního soudu uznán vinným trestným činem příživnictví podle § 203 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) měsíců.
Krajský soud v Ostravě odvolání okresního prokurátora a otce obžalovaného zamítl.
Z odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, po výslechu obžalovaného a vlastním zhodnocením důkazů, které provedl soud prvého stupně, neshledal podaná odvolání důvodnými. Námitky otce obžalovaného neobstojí. Z výpovědi obžalovaného, že jediným důvodem meškání směn byla snaha dosáhnout rozvázání pracovního poměru a v žádném případě neuváděl zdravotní potíže, vyplývá, že uváděné potíže nervové a zdravotní jsou vykonstruovanou obhajobou ve snaze odvrátit od sebe nebezpečí trestního postihu. O správnosti tohoto závěru svědčí i výpověď obžalovaného, v níž uvedl, že bude dělat jakoukoliv práci, že však na šachtě pracovat nechce. Je tedy i z této výpovědi patrno, že jediným důvodem pracovní nekázně obžalovaného byla snaha dosáhnout rozvázání pracovního poměru. Na schopnost obžalovaného k práci je třeba pak dovodit i ze zjištění, že obžalovaný např. v září 1962 pracoval 14 dnů jako brigádník u Pozemních staveb v Třinci a též pracoval příležitostně u soukromých stavebníků. Neobstojí tedy námitky otce obžalovaného, že důvodem meškání směn jsou zdravotní potíže obžalovaného. Jeho liknavost v práci lze dovozovat i z toho, že obžalovaný několikráte vystřídal různá pracoviště. U veřejného zasedání obžalovaný, když byl dotázán, zda uváděl jako důvod zameškávání směn zdravotní potíže, uvedl, že nikoliv. Je proto nepochybné, že obžalovaný v době od 3. 10. 1962 do dne, kdy byl vzat do vazby, byl zcela bez finančních prostředků a právě proto, že se mu nedostávalo peněz, odprodal oděvní svršky, takže mu zůstalo pouze šatstvo, které měl momentálně na sobě. Avšak ani tento výtěžek prodeje mu k živobytí