Input:

R 27/1962; Náhrada škody z pracovního poměru organizací. Pracovní úraz Garance

č. 27/1962 Sb. rozh.
Pracovním úrazem je tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů.
Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.
(Rozhodnutí krajského soudu v Plzni z 30. června 1961, 4 Co 172/61)
Žalobce, který pracoval v žalovaném podniku jako člen závodní stráže, pomáhal při nakládání beden se zbožím na nákladní auto. Při zvednutí bedny pocítil nevolnost a upadl do bezvědomí. Po převozu do nemocnice bylo zjištěno, že utrpěl srdeční infarkt.
Žalobce uplatnil potom žalobou podanou u okresního soudu Plzeň-město nárok na náhradu škody z pracovního úrazu podle zákona č. 58/1956 Sb.; požadoval na žalovaném podniku zaplacení rozdílu mezi platem a nemocenským, který pobíral po dobu pracovní neschopnosti, náhradu bolestného, vše v celkové částce 2500,- Kčs s přísl.
Okresní soud Plzeň-město rozhodl ve věci mezitímním rozsudkem tak, že žalobní nárok je co do základu opodstatněn.
Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Z odůvodnění:
V souzené věci jde o vyřešení otázky, zda jde o pracovní úraz podle § 1 zák. č. 58/1956 Sb.
Zákon č. 58/1956 Sb. ve shodě s dřívějšími předpisy (srov. např. § 77 zák. č. 99/1948 Sb.) nemá definici pracovního úrazu. Pojem pracovního (dříve podnikového) úrazu byl však vymezen praxí a judikaturou. Poněvadž nebylo úmyslu ničeho měnit na dosavadním stavu, lze vycházet z ustálené definice pojmu pracovního úrazu, a to jak pokud jde o pojem úrazu podle § 1 zák. č. 58/1956 Sb., tak i pokud jde o pojem pracovního úrazu podle § 16 odst. 2 zák. č. 55/1956 Sb. - s odchylkami plynoucími ze znění obou citovaných ustanovení. Obě ustanovení pod pojmem úraz mají na mysli totéž, totiž tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávislo na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů.
Tento pojem úrazu nutno ovšem současně vymezit tak, aby odpovídal všeobecnému nazírání a chápání uvedeného výrazu, a současně tak, aby toto vymezení bylo ve shodě s poznatky vědy a vyhovovalo praktickým potřebám skutečného života. Není proto úrazem jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, náhlé a násilné. Pak ovšem k pojmu pracovního úrazu stačí, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a