Input:

R 27/1959; Garance

č. 27/1959 Sb. rozh.
K otázce úhrady osobních potřeb rozvedené manželky, která byla uznána práce schopnou závodním lékařem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. prosince 1958, Cz 550/58.)
Navrhovatelka se domáhala návrhem-podaným u lidového soudu v Krnově, aby její býv. manžel F. K. jí přispíval na úhradu osobních potřeb 400 Kčs měsíčně. Odpůrce s návrhem nesouhlasil.
Lidový soud v Krnově návrhu vyhověl a od 1. června 1957 uložil odpůrci přispívat na úhradu osobních potřeb navrhovatelky 400,– Kčs měsíčně.
Krajský soud v Ostravě změnil rozhodnutí soudu prvé stolice tak, že návrh zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Podle § 34 odst. 1 zák. o právu rod., pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třeba také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností. V daném případě jde v podstatě jen o to, zda navrhovatelka má nějaké majetkové možnosti, neboť podle posudku znalce MUDr. F. M. výdělečné možnosti nemá, ježto není schopna žádné výdělečné činnosti.
Krajský soud měl za to, že navrhovatelka měla jiné majetkové možnosti, že totiž její osobní potřeby mohly být kryty dávkami nemocenského pojištění. Ježto navrhovatelka nepostupovala podle platných předpisů, sama si zavinila, že tyto dávky nemocenského pojištění nedostala. Proto se nemůže domáhat příspěvku na svém bývalém manželu, i když se stala nyní potřebnou.
S těmito vývody krajského soudu nelze souhlasit.
Podle tvrzení navrhovatelky byla uznána práce schopnou dne 21. dubna 1957. Bylo jí doporučeno lehčí pracovní zařazení. Takové zařazení nemohla navrhovatelka nalézt a dosavadní zaměstnání nemohla pro svůj zdravotní stav vykonávat. Dne 25. dubna 1957 rozvázala pracovní poměr dohodou se svým zaměstnavatelem.
Podle § 10 odst. 2 vyhl min. zdravotnictví z 23. ledna 1957 č. 25 Ú. 1. nesouhlasí-li zaměstnanec nebo odborový orgán s posudkem nebo potvrzením, může si do 3 dnů vyžádat jeho přezkoumání zdravotnickým odborem rady ONV, jde-li o posudek vydaný ve zdravotnickém zařízení spravovaném tímto odborem, v ostatních případech zdravotnickým odborem rady KNV. Již ze slovního znění tohoto ustanovení je jasno, že přezkoumání zdravotním odborem je pouze právem zaměstnance anebo odborové organizace. Proto nelze dojít k závěru, že bylo povinností navrhovatelky, aby si rozhodnutí o tom, že je práce schopna,