Input:

R 27/1959 (tr.); Garance

č. 27/1959 Sb. rozh. tr.
Rozhodnutí finančních odborů rad národních výborů o daňové povinnosti obžalovaného, byť i pravomocná, nejsou závazná pro posouzení viny obžalovaného v řízení o trestných činech, nebo přestupcích zkrácení a ohrožení daně.
Pokud rozhodnutí, sdělení či vyjádření finančních orgánů nebo jiných státních orgánů řeší otázky odborného rázu, přihlédnou k nim orgány činné v trestním řízení jako k důkazům znaleckým. Při pochybnosti o jejich správnosti postupují orgány činné v trestním řízení podle § 121 tr. ř., přičemž bude namístě, aby si vyžádaly vyjádření ministerstva financí vzhledem k jeho přezkumné pravomoci podle § 29 odst. 1 a § 30 zák. č. 13/1954 Sb., o národních výborech.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. března 1959,1 Tz 341/58.)
Obžalovaný byl stíhán obžalobou okresního prokurátora pro trestný čin zkrácení a ohrožení daně spočívající v tom, že v letech 1954, 1955 a 1956 nepřiznal po pravdě příjmy docilované v jeho živnosti na výrobu vulkanisačních přístrojů v Zdětíně, přičemž tak jednal, aby nemusil platit daň z příjmů obyvatelstva, kterou v uvedených letech zkrátil celkem o částku přesahující 60.000 Kčs.
Lidový soud v Mladé Boleslavi uznal obžalovaného vinným trestným činem zkrácení a ohrožení daně podle § 148 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák.
Krajský soud v Praze k odvolání obžalovaného zrušil rozsudek lidového soudu v celém rozsahu a zprostil obžalovaného obžaloby.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského i lidového soudu a vrátil věc okresnímu prokurátoru v Mladé Boleslavi k došetrení.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že krajský soud rozhodl na nedostatečném skutkovém základě, zejména pak proto, že neodstranil závažné a dalekosáhlé rozpory v posudcích správy pro místní hospodářství rady KNV v Praze z 19. 3. 1958 a odboru místního hospodářství a dopravy rady KNV v Praze z 9. 9. 1958, na jejichž základě pak finanční odbory rad ONV v Mladé Boleslavi a KNV v Praze vydaly naprosto odlišná, rovněž si odporující rozhodnutí o daňové povinnosti obžalovaného.
Nejvyšší soud prozkoumal souzenou věc podle § 293 odst. 1 tr. ř. a shledal, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon.
Lidový soud opřel své rozhodnutí o vině obžalovaného trestným činem zkrácení a ohrožení daně o výše citovaný posudek správy pro místní hospodářství rady KNV v Praze z 19. 3. 1958 a o revizní zprávu finančního odboru rady KNV v Praze – revizního oddělení z 20. 3. 1958, z níž převzal zjištění, že obžalovaný O. P. ve svých daňových přiznáních za rok 1954, 1955 a 1956 nepřiznal své příjmy v náležité výši a tím ani vyšší daňové základy, těmto příjmům odpovídající, na něž připadly další částky daně z příjmů obyvatelstva celkem 471.000 Kčs, jež mu byly dodatečně předepsány k daním vyměřeným původně na základě daňových přiznání za rok 1954 až 1956.
Krajský soud naproti tomu opřel své rozhodnutí o nový posudek týkající se kalkulace příjmů a vydání z provozu jeho živnosti, vypracovaný odborem místního hospodářství a dopravy rady KNV v Praze z 9. 9. 1958, v němž zmíněný odbor rady KNV dospěl k závěru, že příjmy obžalovaného O. P. byly podstatně nižší, než jak byly původně