č. 27/1954 Sb. rozh. obč., Garance

Navrhovatel se domáhal opravným prostředkem zrušení výmeru okresní národní pojišťovny, jímž mu bylo vyměřeno jako pěstiteli ovoce pojistné a to potud, pokud mu byio předepsáno pojistné za dobu od 1. října 1948 do 31. prosince 1950 v částce 5.400 Kčs při ročním základu všeobecné dané výdělkové do 30.000 Kčs. Navrhovatel tvrdil, že v té době nebyl povinen platit pojistné, když mu nebyla za ni předepsána všeobecná daň výdělková, poněvadž tehdy neměl z této své výdělečné činnosti žádný zisk.

Lidový soud v Přerově opravnému prostředku nevyhověl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil názor, že už pouhá skutečnost, že navrhovatel je samostatně výdělečně činný, zakládá jeho pojistnou povinnost a nezáleží na tom, zda dosáhl nějakého výtěžku či nikoliv.

Krajský soud v Olomouci změnil rozhodnutí prvého soudu tak, že napadenou část odpůrcova výměru zrušil. Na podkladě ustanovení § 55 zák. č. 76/1927 Sb o přímých daních, podle kterého je daňovým základem všeobecné daně výdělkové ryzí výtěžek docílený v podniku této dani podrobenému a ustanovení § 6 vyhl. min. soc. péče č. 2493/1948 Ú. l. I, která stanoví jako nejnižší vyměřovací základ pro pojistné 2.000 Kčs měsíčně při základu všeobecné daně výdělkové do 30.000 Kčs, došel k závěru, že zde není pojistné povinnosti, není-li tu žádného daňového základu.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.

Nebylo pochyby o tom, že navrhovatel byl v rozhodném období osobou samostatně výdělečně činnou jakou má na mysli § 4 zák. o nár. poj. Nelze mít proto se zřetelem k ustanovení § 12 písm. b) a § 13 písm. b) téhož zákona pochybnost ani o tom, že byl po celou tuto dobu povinně pojištěn. Z právního poměru založeného povinným pojištěním mezi pojištěncem a nositelem pojištění vzejdou pro obě strany určité zákonem stanovené povinnosti a ovšem i odpovídající jim práva. K základním povinnostem vzniklým z tohoto poměru náleží na jedné straně povinnost nositele pojištění plnit dávky, na druhé straně pak povinnost platit pojistné. Toto pojistné tvoří hlavní pramen úhrady nákladů národního pojištění, jímž je kryta převážná část celkových předpokládaných jeho potřeb, tedy zejména úhrada dávek z tohoto pojištění poskytovaných (§ 116 zák. o nár. poj.). Jde tedy o dvě povinnosti základní povahy, které jsou vůči sobě v určité zákonem předpokládané závislosti. To může vést nutně jen k závěru, že povinnost placení pojistného nevzejde – kromě případu, že nejsou splněny podmínky zákona o národním pouštění pro vznik a trvání tohoto pojištění – toliko tenkráte, jestliže tak zákon výslovně stanoví, nebo jestliže to po případě vyplývá zcela jasně a nepochybně z jeho ustanovení.

V případě osob samostatně výdělečně činných není takového výslovného ustanovení. V § 20 odst. 2 vymezil zákon o národním pojištění blíže toliko pojem vyměřovacího základu těchto osob, který je rozhodný pro určení výše…