č. 27/1953 Sb. rozh. obč., Garance
č. 27/1953 Sb. rozh. obč.
Nárok rozvedeného manžela proti druhému manželovi na poskytování úhrady na uspokojení osobních potřeb podle § 34 zákcna o právu rodinném předchází nároku na poskytování úhrady na osobní potřeby proti příbuzným v přímém pokolení podle § 70 zákona o právu rodinném.
(Rozhodnutí krajského soudu v Čes. Budějovicích z 10. října 1951, 5 Ok 286/52.)
Manželství účastníků bylo rozvedeno z viny obou stran. Rozvedená manželka se po rozvodu na manželovi domáhala, aby jí podle § 34 odst. 2 zák. o právu rodinném poskytoval měsíčně 1500 Kčs na uspokojení osobních potřeb, které sama není s to uspokojit.
Okresní soud v Třeboni návrh na poskytování úhrady na osobní potřeby zamítl. Rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že i když bylo zjištěno, že navrhovatelčina pracovní schopnost je pro nemoc víc než o 50% snížena, je přece navrhovatelka povinna opatřovat si potřebné prostředky v prvé řadě sama, zejména když připouští, že podle svých možností pracuje v hospodářství své matky. Mimo to má navrhovatelka podle § 70 zák. o právu rodinném proti matce nárok na poskytování úhrady na osobní potřeby, pokud by si je nemohla opatřit sama. Vyživovací povinnost matčina podle § 70 zák. o právu rodinném předchází povinnosti bývalého manžela přispívat na osobní potřeby své bývalé manželky podle § 34 zák. o právu rod.
Krajský soud změnil ke stížnosti navrhovatelky usnesení soudu prvé stolice tak, že odpůrci uložil, aby navrhovatelce přispíval na úhradu osobních potřeb 500 Kčs měsíčně; k otázce, o niž jde, uvedl
v odůvodnění:
Podle § 34 odst. 2 zák. o právu rodinném může být v případě rozvodu manželství z viny obou manželů uložena kterémukoli z nich soudem povinnost, aby podle svých majetkových a výdělečných možností poskytoval druhému manželu, který sám není s to své osobní, potřeby uspokojit, úhradu potřebnou na jejich uspokojení. Předpokladem tedy je, že manžel uplatňující nárok podle uvedeného zákonného ustanovení nemůže si úhradu na své potřeby opatřit vlastními silami nebo z vlastního majetku.
V daném případě bylo zjištěno, že navrhovatelka nemá žádného majetku ani příjmu. Z posudku znalce zjistil pak soud druhé stolice souhlasně s prvým soudem, že navrhovatelka v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu vyvolaného psychickými traumaty v souvislosti s tragedií manželství není schopna trvalé a odpovědné práce. Snížení pracovní schopnosti činí u ní víc než 50%. Je schopna jen k zaměstnáním příležitostným, které nutno chápat jednak jako therapeutické…
