č. 26/1967 Sb. rozh. tr., Garance

Usnesením okresního prokurátora v L. bylo podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání mladistvého A pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. vzhledem k beztrestnosti mladistvého pro nutnou obranu.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, vyslovil porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a okresnímu prokurátorovi přikázal, aby věc došetřil.

Podle zjištění, učiněného okresním prokurátorem v napadeném usnesení, stál mladistvý A dne 20. srpna 1966 ve večerních hodinách ve společnosti B a C na návsi v Ž., kudy procházel kolem 22 hod. poškozený D ve společnosti děvčat Ml. A řekl D, který pracoval v místním JZD jako brigádník na sklizni chmele, že je již po večerce a že by měl již spát. D odpověděl, že se vrátí, doprovodil dívky, načež se vrátil a dal ml. A políček. Ten políček D vrátil. D, který je fyzicky mnohem vyspělejší nežli A, z místa neodešel a choval se tak, že jeho jednání bylo možno důvodně považovat za jednání útočné. Mlad. A vytáhl lovecký nůž, upozornil na to D a když viděl, že D hodlá pokračovat v útočném jednání, počal se nožem ohánět; přitom bodl D do levé poloviny hrudníku mezi 9. a 10. žebro. Poškozený D byl pak odvezen do nemocnice, kde setrval do 3. září 1966. Zranění nezanechalo trvalé následky, neboť bodná rána nebyla hluboká. Z tohoto zjištění vyvodil okresní prokurátor závěr, že mlad. A jednal v mezích nutné obrany ve smyslu § 13 tr. zák., což odůvodnil tvrzením, že obrana nožem proti fyzickému útoku vedenému za tím účelem, aby došlo ke zbití napadeného, nejeví se zřejmě nepřiměřenou.

Okresní prokurátor porušil zastavením trestního stíhání zákon v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Na podkladě výsledků přípravného řízení nebylo možno učinit zjištění o skutečném průběhu výstupu mezi mladistvým A a poškozeným D, zejména pak o okolnostech, za nichž došlo k poranění poškozeného. Pro závažné rozpory mezi jednotlivými důkazy a pro nejasnosti bylo z nich možno pouze dovodit, že poté, co D uhodil rukou do tváře mladistvého A, ten mu vzápětí políček vrátil a dále, že mladistvý A způsobil D zranění nožem, popsané rovněž neúplně v lékařské zprávě.

Rozpory v závažných okolnostech se vyznačuje především výpověď mladistvého A. Zatímco ve svých původních údajích líčil věc tak, že poškozeného nožem z obavy před dalšími jeho útoky bodl, podle jeho dalších údajů v téže výpovědi ke zranění poškozeného nožem došlo za okolností, které by spíše nasvědčovaly tomu, že mladistvý se sice s nožem z tvrzené obavy před D oháněl, že však zranění mu nezpůsobil přímým bodnutím, ale tak, že D mu naběhl na nůž, jímž se mladistvý oháněl. Výpověď mladistvého je také nejasná a neúplná potud, že postrádá bližších konkrétních údajů, v čem spočívalo útočné chování poškozeného a jakými konkrétními jeho počiny, směřujícími bezprostředně proti jeho osobní bezpečnosti, se cítil ohrožen do té míry, že k odvrácení hrozícího nebo trvajícího útoku se odhodlal použít loveckého…