Input:

R 26/1963 (tr.); Adhezní řízení. Náhrada škody. Regresní náhrada Garance

č. 26/1963 Sb. rozh. tr.
K otázce, kdo je oprávněn uplatnit škodu podle § 43 odst. 2 tr. ř. Pravomoc soudů při uplatňování regresních nároků státu - Ústavů národního zdraví na náklady léčebné péče.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. února 1963 - 5 Tz 3/63)
Rozsudkem okresního soudu v Ústí nad Orl. byl obžalovaný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 25. června 1962, kolem 21,00 hodiny v Ústí nad Orl., bezdůvodně napadl M., udeřil ho do obličeje až upadl a poté do něho ještě kopal, čímž mu způsobil zranění, které mělo za následek 17 dnů pracovní neschopnosti. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody a podle § 229 odst. 1 tr. ř. Soud odkázal OÚNZ v Ústí nad Orl. a poškozeného M. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové zamítl odvolání poškozeného OÚNZ v Ústí nad Orlicí.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu uvedené usnesení krajského soudu zrušil. Dále zrušil též rozsudek okresního soudu v Ústí nad Orl. ve výroku, jímž podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený OÚNZ v Ústí nad Orlicí odkázán se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 228 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že odsouzený je povinen zaplatit poškozenému OÚNZ v Ústí nad Orl. částku 951,- Kčs.
Z odůvodnění:
Proti usnesení krajského soudu podal předseda Nejvyššího soudu ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona s odůvodněním, že krajský soud měl náhradu škody poškozenému OÚNZ přiznat.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
OÚNZ v Ústí nad Orlicí domáhal se v odvolání přiznání náhrady škody za léčebné náklady a dávky nemocenského pojištění, které vynaložil na M. Škodu přesně OÚNZ vyčíslil před hlavním líčením.
Krajský soud v odůvodnění usnesení, jímž zamítl odvolání poškozeného OÚNZ uvedl, že v daném případě jde o uplatnění regresního nároku ve smyslu vyhlášky č: 8/1962 Sb., kterou bylo upraveno společné uplatňování nároku na náhradu nákladů léčebné péče, dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení. Podle § 9 této vyhlášky rozhodují o takových regresních nárocích zvláštní regresní komise, k tomu účelu zřízení při ONV. Pouze tehdy, když by nárok byl uplatněn a řízení zahájeno před 1. únorem 1962, bylo by o věci rozhodováno dosavadním způsobem, tj. v daném případě před soudem. V konkrétní věci se však jednalo o nárok, který vznikl teprve po dni účinnosti uvedené vyhlášky, proto by OÚNZ v Ústí nad Orl. svůj nárok neměl vůbec uplatňovat v trestním řízení před soudem.
Tento názor krajského soudu není správný a odporuje směrnici pléna Nejvyššího soudu ze dne 4. června 1962 - Pls 1/62 k výkladu ustanovení trestního řádu o adhézním řízení uveřejněné v sešitě 3 - 4/1962 Sb. rozh. a rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 47/1962 Sb. rozh. tr.
Podle § 22 zák. č. 150/1961 Sb. o regresních nárocích rozhodují okresní národní výbory. Na základě vl. usn. č. 997/1961 byly k tomuto cíli vyhláškou č. 8/1962 Sb. (§ 9 ) zřízeny u okresních národních výborů regresní komise, a to jako užší komise zdravotnických komisí ve smyslu § 53 odst. 4 vl. nař. č.