Input:

R 26/1960 (tr.); Přečin proti socialistickému soužití. Trest Garance

č. 26/1960 Sb. rozh. tr.
V procesu prohlubování socialistického charakteru armády se otázky kázně - vedle opatření velitelských či soudních orgánů - stávají stále více záležitostí vojenských kolektivů. Soud je povinen při ukládání trestů přihlížet ke sdělením a zárukám vojenských kolektivů zajišťujících převýchovu pachatele.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. ledna 1960 - Tzv 58/59.)
Obviněný vojín v zál. si záměrně přivodil onemocnění následkem něhož byl jeden měsíc neschopen práce a hrozila mu amputace levé ruky.
Vojenský obvodový soud uznal obžalovaného vinným vyhýbáním se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsoudil ho k trestu odnětí svobody na 11 měsíců nepodmíněně.
Vyšší vojenský soud odvolání obviněného v celém rozsahu zamítl.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil usnesení vyššího vojenského soudu a k odvolání obviněného zrušil i výrok o nepodmíněném odsouzení. Trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců odložil podmíněně na zkušební dobu dvou roků.
Z odůvodnění:
Účelem trestu je v daném případě - vzhledem k osobě pachatele, k jeho třídnímu profilu a k povaze činu - zabránit pachateli v páchání trestných činů, vychovávat ho k tomu, aby dodržoval pravidla socialistického soužití a působil výchovně na ostatní členy společnosti.
Odvolací soud při rozhodování o odvolání obviněného, pokud směřovalo proti výroku o nepodmíněném odsouzení, odůvodňuje svoje stanovisko o nutnosti uložení nepodmíněného trestu tím, že obviněný podle zprávy o pověsti nepožíval v místě bydliště dobré pověsti, že byl po dobu výkonu vojenské služby celkem čtyřikrát kázeňsky trestán, že se v souzeném případě dopustil závažné trestné činnosti a to úmyslně, s rozvahou a promyšleným způsobem, což u něho v souhrnu ukazuje na takové charakterové vady, že naděje na výchovné působení pohrůžkou trestem není vůbec důvodná a podmíněný trest uložený takovémuto pachateli by za uvedených okolností nemohl splnit výchovné poslání ani u ostatních členů společnosti. Pokud někteří příslušníci jednotky ve své kolektivní žádosti na odvolací soud vyjádřili stanovisko, že k nápravě obviněného by postačoval trest podmíněný, učinili tak podle názoru odvolacího soudu zřejmě z neinformovanosti.
S tímto závěrem nelze souhlasit.
Odvolací soud při úvaze o volbě druhu trestu, jenž má zajistit účel uvedený v § 17 písm. b), c) tr. zák. vychází správně ze zásady, že tento závěr odvisí jak od zhodnocení předcházejícího života pachatele, tak od zhodnocení trestného činu, jehož se pachatel dopustil, a okolností, za kterých byl čin spáchán.
Při této úvaze se však jednostranně opírá jen o určité méně závažné nedostatky v předcházejícím životě obviněného, při jehož hodnocení nepřihlíží k chování obviněného v době od spáchání trestného činu do soudního rozhodování, tyto nedostatky zveličuje a nehodnotí ve svém souhrnu předcházející život spolu s osobou obviněného a se všemi okolnostmi případu. Současně nepřihlíží k dosaženému stupni rozvoje socialistické výstavby a k upevnění morálně politické jednoty lidu, jež se odráží i v poměrech armády a vedou k prohlubování jejího socialistického charakteru. Tyto