250/2016 Sb., Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném k 1.1.2019

Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:
  • A
  • A
č. 250/2016 Sb.
ZÁKON
ze dne 12. července 2016
o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Ve znění:
Předpis č.
K datu
Poznámka
 
 
173/2018 Sb.
(k 1.12.2018)
mění § 4 odst. 3 a 4, § 76 odst. 1 písm. c) a § 86 odst. 1 písm. e); nové přechodné ustanovení
285/2018 Sb.
(k 1.1.2019)
mění § 91
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání, postup před zahájením řízení o přestupku a postup v řízení o přestupku.
§ 2
Časová působnost
(1) Odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku (dále jen „pachatel“) příznivější.
(2) Přestupek je spáchán v době, kdy pachatel konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat.
(3) Jestliže se zákon změní během páchání přestupku, použije se zákon, který je účinný při dokončení jednání, kterým je přestupek spáchán.
(4) Jestliže se zákon změní během páchání
a) pokračujícího přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku,
b) hromadného přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k poslednímu útoku, nebo
c) trvajícího přestupku, použije se zákon účinný v době, kdy došlo k odstranění protiprávního stavu.
(5) Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je přestupek spáchán, se použije zákona nejmírnějšího.
(6) Pachateli lze uložit vždy jen takový druh správního trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o přestupku rozhoduje.
(7) O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.
§ 3
Územní působnost
(1) Podle právního řádu České republiky se posuzuje odpovědnost za přestupek, který byl spáchán na území České republiky.
(2) Přestupek se považuje za spáchaný na území České republiky, jednal-li pachatel
a) zcela nebo zčásti na území České republiky, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo
b) v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti na území České republiky.
(3) Podle právního řádu České republiky se posuzuje odpovědnost za přestupek spáchaný v cizině státním občanem České republiky nebo osobou bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, anebo právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, která má na území České republiky své sídlo nebo zde alespoň vykonává svoji činnost anebo zde má svůj nemovitý majetek, jestliže
a) pachatel svým jednáním porušil povinnost, kterou má podle právního řádu České republiky i mimo území České republiky,
b) pachatel spáchal přestupek proti majetku nebo proti občanskému soužití, pokud takové jednání nebylo projednáno v cizině, nebo
c) tak stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky.
§ 4
Osobní působnost
(1) Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustila osoba požívající výsad a imunit podle jiného zákona, nelze jako přestupek projednat.
(2) Jednání, které má znaky přestupku, jehož se dopustila osoba požívající výsad a imunit podle mezinárodního práva, nelze jako přestupek projednat.
(3) Správní trest uložený za přestupek nelze vykonat
 
 Nahoru